Tragické osudy horolezkyň: Šípková Růženka prosila, aby jí nenechali umřít. Její tělo museli shodit ze srázu
Devět let její tělo mumifikované mrazem leželo pár metrů od hlavní cesty na vrchol Everestu. Francys Arenstiev při sestupu z vrcholu hory zemřela údajně s úsměvem na rtech, což jí společně s porcelánově bílou omrzlou tváří vysloužilo přezdívku Šípková Růženka. Její tělo na fotografiích desítek horolezců děsilo jejího syna do té doby, než ho jeden z lezců shodil ze srázu. Při pokusu o záchranu nebohé Francys zemřel týž noc roku 1998 i její manžel.
Francys učil v lásce k horám už její otec John Yarbro - v šesti letech ji vzal do hor v Coloradu, kde výška vrcholů dosahuje přes 4000 m nad mořem. Opravdové zalíbení v horolezení ale našla až se svým manželem Sergejem Arsentievem. Společně podnikli mnoho výstupů na ruské hory včetně prvovýstupu na jednu, kterou pojmenovali vrchol Dobré naděje. Francys se stala první ženou, která sjela Elbrus na lyžích a také první Američankou, která pokořila Everest bez kyslíkového přístroje.
Už výstup ale nebyl bez problémů. Ačkoliv byli podle všeho oba manželé v dobré fyzické i psychické kondici, pokus o zdolání posledního úseku museli třikrát opakovat. Poprvé jim v začátku výstupu ještě v úplné tmě selhaly čelovky. I druhý den se do tábora vrátili po neúspěšném pokusu. Potřetí už to vyšlo, jenže...
Ani jeden z manželů neměl kyslíkový přístroj, nebyl s nimi ani jeden šerpa, což značně zpomalilo jejich výstup a na vrchol se dostali až nebezpečně pozdě 22. května 1998. Při sestupu tak museli strávit další noc ve výšce přes 8000 metrů, dalšího dne se dvojice navíc rozdělila. Sergej zvládl dojít až do tábora, kde zjistil, že jeho žena se ještě nevrátila. S kyslíkem a léky se opět vydal k vrcholu, aby ji našel.
Mezitím 24. května ráno Francys objevila skupina horolezců, kterým k vrcholu zbývaly ještě čtyři hodiny výstupu. Nejprve si mysleli, že objevili tělo bez života, jenže Francys sebou začala škubat, čímž přitáhla jejich pozornost. Dlouhou dobu se rozmýšleli, že ji zachrání a snesou do tábora, ale už bylo pro ni pozdě a další horolezce by pokus o záchranu mohl stát život. Francys už byla vysokohorskou nemocí úplně mimo, navíc měla tak pokročilé omrzliny, že její kůže měla žlutavobílý nádech a vypadala jako vosková.
„Nenechávejte mě tu,“ opakovala pořád dokola. Ukázalo se, že Francys už předtím objevila skupina uzbeckých horolezců, kteří se jí pokoušeli pomoci, ale vzdali to. A podobně to dopadlo i s druhou skupinou. Francys před jejich odchodem upadla do kómatu. Na stejném místě její tělo zůstalo do roku 2007, kdy ji jeden z týmu, který ji před smrtí objevil, po malém pohřebním rituálu shodil ze srázu, aby nebyla vidět při výstupu na vrchol a fotografie mrtvoly netrápily jejího syna. Tělo Francysina manžela objevili rok po jeho smrti, podle všeho zemřel po pádu při pokusu o záchranu manželky.
