Fotoreportáž: Politici slibují a blábolí, památkově chráněná kasárna v Terezíně se mezitím dál rozpadají
Památkově chráněná Žižkova kasárna v Terezíně jsou přes všechny sliby politiků, že je zachrání, v dezolátním stavu. A stav se každým měsícem zhoršuje. Velkohubá slova o tom, jak se do záchrany investují stamiliony korun a co všechno by zde mohlo být, nenaplnila žádná vláda. A za současné finanční situaci státu je málo pravděpodobné, že se to změní. Žalostný stav je vidět i na aktuálních fotografiích Reflexu.cz.
Kasárna jsou zapsána v Památkovém katalogu jako takzvaná Velká pěchotní (Jana Žižky z Trocnova). V různých dobách totiž měla různá jména. Říkalo se jim také Drážďanská. Zápis v Památkovém katalogu z 10. února 2022 označil stupeň stavu budov číslem 5, tedy jako zanikající. Konkrétně je popsán těmito slovy: „Havarijní stav, narušená stabilita hrozící zřícením části staveb. Postupně prováděné dílčí opravy konstrukce střechy nedokážou zamezit nevyhnutelné destrukci v partiích, kde již z důvodu nebezpečí není oprava dostupnými prostředky možná, jakékoli další opravy objektu pod nestabilní střechou nemá zatím smysl řešit.“
Takže sliby politiků, úřadů i institucí opakovaně sice padly, ale sdělení památkářů je více něž jasné – věc nemá smysl řešit.
Tento největší nefortifikační objekt pevnosti Terezín byl postaven v letech 1782-1783. V původním stavu to byl dvoupatrový trojkřídlý objekt s extrémně střídmými fasádami a s dominantními bosovanými vjezdovými portály a obíhal tři uzavřená arkádová nádvoří a tvoří tak stavbu takzvaného španělského typu. Popis památkové hodnoty zní v podán odborníků takto: „Objekt představuje kromě svého významu urbanistického v rámci vnitřní plochy města, respektive opevnění, významný hmotný pramen pro poznání architektury vojenských staveb přelomu dvou uměleckých slohů, tedy baroka a klasicismu, a to jak z pohledu hmotového, konstrukčního a dispozičního řešení, tak z pohledu výtvarného.“
Dnes je pohled na kasárna ale více než žalostný. Vše je oploceno a na plotech visí tabulky s nápisy „vstup zakázán“.
Místo je známé i z hrůzných dob druhé světové války. V letech 1942 až 1944 se zde v hojném počtu na nádvoří (to dokazují i historické fotografie) scházeli příznivci sportu z řad terezínských vězňů. Odehrávaly se zde zápasy takzvané terezínské ligy ve fotbale. Proto zde nacisté točili i propagandistické filmy o životě v terezínském ghettu. Po prosinci 1941 byli do těchto kasáren umísťováni vězni, nejdříve ženy a jejich děti. I proto je to důležitý objekt, ve kterém se odehrávala naše pohnutá minulost. Hrozí ale, že z něj nezbude nic.
