Improvizovaný průvodce archívem Bohdana Holomíčka, fotografa přátelských setkání. 65 let s foťákem
Je a doma vždycky byl ve východních Krkonoších. Vyrůstal v Mladých Bucích, od konce padesátých let elektrikařil v nové i staré elektrárně v Trutnově, později v kotelně v Janských Lázních, kde poslední půlstoletí žije. Od dětství dobře znal i Hrádeček u Trutnova, kde měl od roku 1967 chalupu prezident Václav Havel. Nyní vystavuje v trutnovské EPo1, letos otevřeném, velkoryse pojatém galerijním prostoru bývalé elektrárny l. Tam v lednu pokřtí i knihu svých nejstarších prací Album 1958–1977, která, stejně jako předchozí Album Václav, vychází v nakladatelství TORST. Následující text budiž improvizovaným průvodcem jeho archívem. Fotograf BOHDAN HOLOMÍČEK (80) totiž už pětašedesát let dokumentuje někdy až neuvěřitelné dění kolem nás.
Bohdan Holomíček je úkaz. Společně s Josefem Koudelkou, Antonínem Kratochvílem a Libuší Jarcovjákovou se řadí mezi zásadní autory starší generace české dokumentární fotografie. Výstavy zpravidla instaluje na velkých panelech, na kterých má v přesné síti zatlučené hřebíky, na něž fotografie navěšuje. Rád a často je vrství přes sebe, prohazuje, jednu vzpomínku překrývají desítky dalších. Běžně se vám přihodí, že momentka, kterou jste si minule oblíbili, je už dvakrát překrytá nebo ji najdete na opačném místě výstavních prostorů. Když jsme se před několika měsíci domlouvali, že do Reflexu vybereme jeho fotografie, tušil jsem, že mě čeká několik dní plných překvapení. Protože Bohdan si návštěvníky svých výstav, lidi, které pouští do svého světa, užívá, studuje i fotí…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
