Video: AKTY X - Nahota v ulicích
Aktualizováno: Ve středu o půlnoci proběhla uzávěrka posledního kola letošních Aktů X. Závěrečnou a nejvíce adrenalinovou kategorií fotografické soutěže Reflexu byl „Akt na veřejném místě“. Náš videonávod vám poradí, jak na akt i mimo soutěž.
Fotografovat úplně nahého člověka na ulici, po níž se promenádují davy lidí úplně oblečených – to už je nějaká umělecká výzva. Fotograf aktu na veřejném místě musí být připraven na nejrůznější úskalí, neočekávané situace a hnutí osudu, v případě nouze musí být schopný ubránit svého modela či modelku vlastním tělem a hlavně z toho všeho nakonec ještě vytřískat dobré fotografie. Udržet si chladnou hlavu v takové situaci není nejjednodušší – zvlášť s přihlédnutím k faktu, že ten krásný člověk před vaším fotoaparátem na sobě nemá ani proužek látky. Pokud se ale budete řídit naší následující strategií, nahota se před vaším objektivem neschová.
TÉMA
Předtím, než se spisovatel pustí do rukopisu, předtím, než manažer rozjede stomilionový projekt, předtím, než vojevůdce zavelí „Útok!“ a vyrazí s armádou vstříc smrti – před tím vším musí být jasné jedno: téma. Spisovatel musí vědět, o čem chce psát. Manažer musí vědět, jestli chce firmu dostat na burzu, nebo ji vytunelovat. Vojevůdce musí vědět, zda chce toho Napoleona porazit, nebo před ním jenom chvíli machrovat a pak vzít do zaječích. Fotograf na tom není jinak – i on musí znát své téma. Zvlášť, když do svého plánu zatáhl další lidskou bytost a umluvil ji k tomu, aby před objektivem jeho fotoaparátu odhalila vše; a to zdaleka nejen před ním. Než se pustíte do focení nahého těla svého bližního, zamyslete se. Co chcete svou fotografií vyjádřit? Z čeho vychází vaše potřeba odhalit druhého člověka? O čem chcete svou fotografií vyprávět? Poznejte své téma. Seznamte s ním svou modelku či modela. A vyhněte se větě: „V pohodě, kotě, to bude na internetu jenom v Německu.“
PŘÍPRAVA
Samozřejmě, že se dá improvizovat. Do všeho je možné vrhnout se po hlavě, pak se z toho horko těžko nějak vylízat a nakonec celý ten průšvih označit za uměleckou metodu. Chcete-li ale fotografovat akt, a to ještě navíc na veřejném místě, nese to s sebou určitou zodpovědnost – jak od fotografa, tak od objektu jeho zájmu. Model či modelka by měl být před fotografováním odpočatý a připravený (výjimku tvoří zaměřením nihilistické fotografie životem znavených jedinců, při nichž je pochopitelně požadován opak). Fotograf by toho měl mít v rukávu o něco víc: kromě toho, že se mu vyplatí mít (ať už v hlavě, nebo na papíře) připravený určitý návrh či skicu fotografie, měl by mít například i jasnou představu o tom, pod jakým úhlem a v jaké intenzitě bude ve chvíli fotografování dopadat na modelku či modela světlo (zvolíte ranní měkké světlo, nebo superostré polední stíny?). Věta, kterou by rozhodně neměl vypustit z úst, zní: „To se pak ňák domastí ve Photoshopu.“
PRŮZKUM
Říká se tomu „střet s realitou“. Ať si svou vysněnou fotografickou scenérii vysníte v jakýchkoliv barvách a vymodelujete v jakkoliv nákladném 3D grafickém programu, můžete si být jisti, že až dorazíte na místo fotografování, vyrazí vám jeho nekompatibilita s vašimi představami dech. Teprve poté, co prostředí důkladně prozkoumáte a na místě zvážíte jeho pro a proti – nikoliv ve fázi přípravy – přichází prostor pro možnou improvizaci. Je to logické. Máte-li nějaký základ, pak máte na čem stavět. Bez základů vám to kecne do bláta. Příklad z kuchyně: to, zda je kuchař dobrý, nebo ne, nepoznáte na nějakém experimentálním pokrmu typu mražených opičích mozečků z Indiany Jonese, ale na prachsprostých špagetách aglio olio. Teprve když zvládnete špagety aglio olio, můžete se pustit do opičích mozečků – ne naopak. A podobně: teprve když máte základní znalost toho, co vás čeká „na scéně“ vašeho focení, můžete se pustit do experimentů, jak si s tím prostředím poradit: ať už experimentováním s kompozicí nebo odklízením všemožného sajrajtu ze záběru.
KRYTÍ
Jedna věc je fotit akt. Druhá věc je fotit ulici plnou lidí. Ovšem fotit akt na ulici plné lidí, to je ještě o něčem jiném. Proběhnout se nahý za kropícím vozem a nechat se přitom fotografovat, to je umělecký akt podobně vzrušující, jako je pojídání smrtelně jedovaté ryby fugu v japonské restauraci. Obojí je zážitek na celý život, ale v případě, že něco nevyjde tak úplně podle plánu, může jít o zážitek hlavně pro toho, kdo si o tom přečte druhý den v novinách. Pokud přemýšlíme o možnostech krytí nahého či polonahého těla na plně zalidněné ulici, nacházíme se už ve fází fotografování, které se v letištní terminologii přezdívá „point of no return“. Pro startující letadlo je to bod, kdy už si to pilot nemůže rozmyslet – a musí vzlétnout, i kdyby do kokpitu hrom bil. Pro fotografa a jeho druha před objektivem jde o okamžik, k němuž spěly veškeré předcházející kroky. Pokud bylo stanoveno Téma, pak nepodstupují riziko práce na ulici pro nic za nic. Byla-li dobře provedena Příprava, pak vědí přesně, co dělají – a minimalizují časové okno odhaleného těla. A mají-li za sebou na místě kvalitní Průzkum, jsou připraveni na všechny možnosti: a dokáží improvizovat.
AKCE!
Stejně jako „bé“ následuje po „á“, oranžovou na semaforu střídá zásadně jen rudá a kousek za Vánocemi je v kalendáři Nový rok, tak i za prvním stisknutím spouště fotoaparátu jich následuje ještě několik desítek – přesněji řečeno, desítek tisíc. Pokud to s fotografováním aktu myslíte vážně, pak rozhodně nemůže proběhnout podle scénáře „hadry dolu!“ – „uka prsa!“ - a „zdrháme!“. Fotografování aktu na veřejném místě sice hladinu adrenalinu katapultuje do pozoruhodných výšin, pořád se ale nejedná o válečnou fotografii, při níž kolem vás místo odhozených svršků létá ostrá munice. V první řadě tady pořád fotografujete akt: a před sebou máte druhého člověka, za něhož nesete zodpovědnost – on je nahý, vy ne. Na prvním místě proto i v „ostré akci“ zůstává komunikace – vaše modelka nebo model se musí cítit dobře a sebevědomě, musí být v pohodě a hlavně bezpečí. „S velkou mocí přichází velká zodpovědnost,“ jak se píše ve Spider-Manovi. A Spider-Man přece v civilním životě taky fotí.
Chcete vidět víc?AktyX.Reflex.cz.
Foto: Adam Kolář
Video: Pavel Poslušný
Modelka: Johana Provazníková
V roli fotografa: Ondřej Fiala
