Akty X: Obscénní čtrnáctileté dívky a uražená Venuše
Viděli jste všechno. Nazí lidé se vám předvedli v plenéru, v ateliéru i na veřejném místě. Nyní vám zbývá jediné: hlasovat.
Dnes naposled máte možnost hlasovat pro snímky čtenářů Reflexu v soutěži o nejlepší fotografický akt – konkrétně pro nejlepší snímek v kategorii Akt na veřejném místě. Z každé kategorie bude čtenářským hlasováním vybráno deset snímků, z nichž odborná porota vybere vítězné snímky. Posledním zájemcům o fotografování aktu na veřejném místě jsme nabídli videonávod na to, jak zachytit momentku nahé dívky na ulici, zaplněné oblečenými lidmi. Nyní přišel čas na rekapitulaci toho, co se vlastně v uměleckém aktu cení. Vybrali jsme trojici aktů ze tří různých uměleckých oblastí - sochu, obraz a fotografii -, u nichž se můžete pro hodnocení inspirovat a neuděláte chybu. Koneckonců, historii píšou vítězové – a nikdo se neptá, jestli byli v plné zbroji, nebo nahatí od hlavy až k patě.
Michelangelův David: Tys byl velkej, já měl kuráž
Renesanční socha Davida měří 5,17 metrů a Michaelangelo na ní pracoval tři roky. Vycházel přitom z předpokladu, že Davidovo tělo už je přítomno v kusu kamene, z něhož ho tesal – stejně, jako je lidská duše už přítomna v našem těle (ať už to znamená cokoliv). Naproti dřívějším interpretacím, podle nichž sochařský akt zachycuje Davida po vítězné bitvě s Goliášem, se o něm dnes hovoří jako o Davidovi, který se na bitvu s obrem teprve připravuje. A ačkoliv je Michaelangelovo dílo oceňováno za maximálně věrné zachycení lidských proporcí, David je trochu disproporční – má moc velkou hlavu a ruce. Zřejmě je to výsledkem toho, že v původním záměru měla být socha umístěna na vyvýšeném místě (na fasádě, nebo na podstavci) a Michaelangelovi to pálilo tak dopředu, že do ní započítal perspektivu. S tím, že budou jeho Davida dnes fotografovat z přímého záběru „full frontal nudity“, ale nepočítal.
Zrození Venuše: Krasavice s uraženou rukou
Florentský malíř Sandro Botticelli na jednu stranu vytvořil ikonický obraz absolutní harmonie. Venuše se na prvním aktu evropské renesance rodí z mořských vln, nesena větrem a v oblaku rozkvetlých kvítků. Na druhou stranu je Venuše sama v mnohém disharmonická. V knize Příběh umění věnuje E. H. Gombrich pozornost tomu, že čarokrásná Venuše má vlastně až trochu moc dlouhý krk, její ramena jsou podivně skleslá a její levá ruka je k tělu přišroubována stylem, jako když urazíte Barbíně pacičku a k umělohmotnému trupu ji zpátky přimontujete za pomoci kanagonu a spínacích špendlíků. Faktem ale zůstává, že krása podle mnohých vězí nikoliv v dokonalosti, ale v něčem, co je nepravidelné a vybočuje z normy. Možná právě v tom spočívá nadčasovost Venuše... nebo si prostě řeknete s hrdiny slavného komiksu Mlíko a sejta: "To nechápu. To musí bejt umění."
Moulin: Něco tak obscénního, že už jen mluvit o tom by byl zločin
Francouzský fotograf Félix-Jacques Moulin si v roce 1849 otevřel malý ateliér na pařížském Monmartru a začal tam fotografovat nahé dívky. Na jeho daguerrotypech se objevovaly spíše ty mladé dívky, než ty starší. Docela dost mladé. Moulin si vodil do atelieru amatérské modelky od čtrnácti let věku. Ale ruku na srdce, šlo o umění. Jeho umělecký vhled byl po zásluze odměněn – dva roky poté, co si otevřel ateliér, mu zavřeli nejen ateliér (a zkonfiskovali jeho kompletní dílo), ale zavřeli i jeho samotného. Jeho dílo bylo označeno za „natolik obscénní, že pouhé vyslovení názvů jednotlivých prací by bylo překročením mravních mezí“. Nejvíce pobuřující na aktu s pekelným názvem „Ženský akt“ z roku 1856 (viz reprodukce) nebylo nic jiného, než přespříliš svůdný dívčin výraz. Na svůdné výrazy bacha.
Pro nejlepší akt v kategorii Akt na veřejném místě hlasujte zde.
