Trochu jiný biatlon. Když ještě lyžaři stříleli po živých terčích a v kapsách měli molotovy
Jako řada jiných sportů, i biatlon má vojenské základy. Na rozdíl od oštěpu či dostihů ale trochu modernější – vojáci na běžkách po sobě ve velkém stříleli ještě před sedmdesáti lety. A byly to vojenské jednotky, kdo biatlon zaváděl na olympijských hrách.
Mistrovství světa v biatlonu končí 13. března. Shodou okolností týž den, ale roku 1940, skončila zimní válka mezi Sovětským svazem a Finskem. Před komunistickou invazí se Finové ubránili (tedy aspoň většinu svého území) hlavně díky vojákům-biatlonistům. Přitom měli Sověti trojnásobnou převahu co do počtu vojáků, třicetkrát víc letadel a dvěstěkrát víc tanků. Odhodlaní Finové, kteří se dobře přizpůsobili zimnímu prostředí, ovšem dlouho dokázali držet Mannerheimovu linii.
Ve válce se proslavil také sniper Simo Häyhä zvaný Bílá smrt. Za tři měsíce zaznamenal 505 zásahů, čímž dodnes drží rekord mezi válečnými odstřelovači. I on se přemisťoval na lyžích, ale stejně klíčové pro něj bylo umění ležet skrytý ve sněhu a čekat na vhodný okamžik. Používal i takové triky jako cumlání sněhu, aby mu z úst nešla pára; a na flintě měl jen zaměřovač – čočka dalekohledu by mohla odrážet světlo a prozradit jeho pozici.
Prabiatlon
Ještě před druhou světovou válkou byl na olympijských hrách předchůdce biatlonu, běh vojenských hlídek. Navzdory mírovým ideálům olympijského hnutí tehdy soutěžila družstva skutečných vojáků v čele s důstojníkem. A kromě běhu na lyžích (25 kilometrů, případně 15 pro ženy) a střelby k soutěži patřilo i pořádné skialpinistické stoupání.
