Tři kola a kastle z textilu. Národní technické muzeum vystavuje velorexy
To je hadrák, pane. Ten neublíží, ten leští, reagoval v legendárním filmu Vrchní, prchni chudý knihkupec Vrána na výtku majitele honosného vozu, že se mu svým lidovým vozítkem značky Velorex otřel o jeho chloubu. To se psal začátek 80. let a těchto motorových tříkolek se po českých silnicích pohybovala spousta. Dnes jsou středem zájmu sběratelů, kteří je ode dneška do 25. září vystavují prostřednictvím svého klubu veteránů v Národním technickém muzeu (NTM) v Praze.
V dopravní hale se jich setkala desítka, mezi nimi i ojedinělé prototypy včetně velorexu nákladního či přestavby s karoserií z laminátu. Podle ředitele Muzea dopravy NTM Arnošta Nezmeškala díky péči majitelů stále šíří po českých i zahraničních silnicích pozitivní atmosféru. I když první prototyp, jehož autorem byl František Stránský, by dnes málokdo poznal.
Lidové vozítko velorex patří mezi legendy československých silnic z let socialismu. Jeho čtyřkolová varianta si po patřičných úpravách zahrála v dětském filmu Ať žijí duchové. Toto lichostopé vozítko se dostalo i do písničky Ivana Mládka, tentokrát v džínové podobě. I když autor tehdy ještě nemohl tušit, že se "hadraplán" oblečený do módní džínoviny jednou stane skutečností, jak dosvědčuje kreativita sběratelů. Velorex se objevil i v jednom z dílů britské série Top Gear.
Český velorex je stále jediným homologovaným vozidlem s plátěnou karoserií na světě. A nevadí, že se mu v době rozkvětu posměšně říkalo hadrák, hadrolet, husí stehno, montgomerák, netopýr, splašené trubky, pytel na mrzáky či prchající stan. Až do konce druhého tisíciletí k jeho řízení stačilo mít řidičský průkaz skupiny A (motocykl). Nyní je nutné mít průkaz skupiny B1 (auto od 17 let). Velorexy dnes díky sběratelům jezdí po celé Evropě, několik jich je v Asii, Americe a jeden dokonce v Austrálii.
Historie velorexů však nebyla jednoduchá. Ve složitém období počátku 50. let minulého století množství jiných zajímavých projektů zahynulo na stolech byrokratů s mocí řídit socialistický průmysl. Bratři Stránští však dokázali přesvědčit, že právě jejich tříkolka je tím nejvhodnějším vozidlem pro invalidy. S reklamním heslem Tělesně vadní do šťastné budoucnosti! vzniklo od roku 1950 zhruba 15.000 tříkolek a později téměř 1500 čtyřkolových modelů. Velorex se udržel ve výrobě přes 20 let, a dočkal se dokonce exportu do ciziny. V roce 1973 byla výroba ukončena.
Obléci toto vozítko do originálního, původně koženkového kabátu, není jednoduché. Švy musejí přesně sednout na trubkový rám, jehož předlohou byly kostry letadel. Zručný čalouník to zvládne za 90 hodin a výsledek potěší sběratele v tuzemsku i v zahraničí.
