Předplatné
Underworld, roztančený Karl. Skromný kluci, teda spíše pánové ve zralém věku. Sedmapadesátiletý producent a klávesista Rick Smith a o dva roky starší zpěvák a kytarista Karl Hyde se v backstagi objevili asi hoďku před koncertem a působili úplně stejně jako před pár týdny, kdy Karl v rozhovoru pro Reflex řekl: „Underworld jsme museli dát znovu dohromady, zjistili jsme, že můžeme hrát s různými lidmi, ale úplně nejraději vystupujeme spolu.“ Před nimi na hlavní scéně děkovala festivalovému publiku Zlata Holušová, kousek od ní, ze strany, se už rozcvičoval Karl, proč, to jste pochopili za chvíli, pořád tančí, jančí a skáče jako mladík…

Underworld, roztančený Karl. Skromný kluci, teda spíše pánové ve zralém věku. Sedmapadesátiletý producent a klávesista Rick Smith a o dva roky starší zpěvák a kytarista Karl Hyde se v backstagi objevili asi hoďku před koncertem a působili úplně stejně jako před pár týdny, kdy Karl v rozhovoru pro Reflex řekl: „Underworld jsme museli dát znovu dohromady, zjistili jsme, že můžeme hrát s různými lidmi, ale úplně nejraději vystupujeme spolu.“ Před nimi na hlavní scéně děkovala festivalovému publiku Zlata Holušová, kousek od ní, ze strany, se už rozcvičoval Karl, proč, to jste pochopili za chvíli, pořád tančí, jančí a skáče jako mladík… • Zdroj: Roman Černý

Mydy Rabycad, přijeli z Glastonbury… Asi největší objev domácí hudební scény posledních dvou tří let, parta kolem zpěvačky Žofie Dařbujánové, hrála vloni na Szigetu, minulý měsíc se vrátili z největšího evropského festivalu v Glastonbury… Přišli, prohodili pár slov, jen nám jich bylo trochu líto, hráli totiž jako poslední show na jednom z menších pódií ve stejnou dobu co Underworld, tak snad příště na hlavní scéně.
Aurora, holčička. Mladičká, minulý měsíc dvacetiletá norská zpěvačka Aurora s vizáží lolitky rozzářila festival bezprostředností a holčičkovskou hravostí. Její letošní debutové album All My Demons Greeting Me as a Friend, což se dá přeložit jako „Všichni mí démoni mi kynou jako přátelé“, okamžitě vyhrálo norskou hitparádu a dobře se prodává i jinde po Evropě. Zapamatujte si tohle jméno!
Tonya Graves a Charlie One, holky na věži. Tonya, americká zpěvačka Monkey Business, a Charlotta Fairmanová, známější pod uměleckým jménem Charlie One, z Ohm Square se do Prahy přistěhovaly už v devadesátých letech. Takže je celkem logické, že se dobře znají navzájem. Požádali jsme je, aby se s námi vydaly nahoru na nástavbu původní tavicí věže Bolt Tower, ze které je úžasný výhled na celou Ostravu. Měli jste vidět, jak si to užívaly…
Robert Fulghum a Timothy Snyder, setkání v plynojemu. Z našeho pohledu jedni z nejzajímavějších hostů nové součásti Colours of Ostrava, Meltingpotu. Spisovatel Robert Fulghum a profesor historie Timothy Snyder. Vyrazili jsme za nimi do bývalého plynojemu, do Gongu, dnes chlouby revitalizovaných Dolních Vítkovic. Vlastně nás samotné překvapilo, že se pánové do té doby, než nám zapózovali, osobně neznali. Inu, život míní, Reflex mění!
Underworld, roztančený Karl. Skromný kluci, teda spíše pánové ve zralém věku. Sedmapadesátiletý producent a klávesista Rick Smith a o dva roky starší zpěvák a kytarista Karl Hyde se v backstagi objevili asi hoďku před koncertem a působili úplně stejně jako před pár týdny, kdy Karl v rozhovoru pro Reflex řekl: „Underworld jsme museli dát znovu dohromady, zjistili jsme, že můžeme hrát s různými lidmi, ale úplně nejraději vystupujeme spolu.“ Před nimi na hlavní scéně děkovala festivalovému publiku Zlata Holušová, kousek od ní, ze strany, se už rozcvičoval Karl, proč, to jste pochopili za chvíli, pořád tančí, jančí a skáče jako mladík…
5 Fotogalerie

Zpívání v dešti. Patnácté Colours objektivem Romana Černého

Marek Gregor
Marek Gregor

Kolorsy se za těch patnáct let proměnily z ryze hudebního festivalu ve velkou multi­žánrovou přehlídku, již vedle divadel a různých workshopů doplnil projekt Meltingpot, nabízející diskusní fóra s osobnostmi, novináři, filozofy, umělci, kteří i s ohledem na francouzské a turecké události diskutovali s návštěvníky o stavu současného světa. Pozváno bylo na sto padesát (!) spíkrů z celého světa, nepřijel jediný – český výtvarník David Černý!

Letošní Kolorsy nebyly divácky rekordní ani neměly nejlepší hudební line-up a téměř polovinu festivalu propršelo, ale stejně se všichni do Dolní oblasti Vítkovic už těší napřesrok.

Patnáctý ročník měl své hudební vrcholy hned na začátek a na konec. Čtvrteční noc po poněkud umdlelých australských Tame ­Impala rozčísl francouzský elektropopový projekt M83. Stejný odvaz pak poskytli klasici taneční scény, britští Underworld. Jejich závěrečný koncert, jak jinak než zakončený slavnou písní Born Slippy z kultovního filmu Trainspotting, v mnohých rezonoval hluboko do nedělní noci. Mimochodem, skoro stejně nadchli své publikum i o den dříve čeští Monkey Business. Roman Holý a spol. vsadili vedle svého repertoáru i na několik písní letos zemřelého Prince, což, nutno říci, řádně zafungovalo.

Každý ročník má svá překvapení. Pro nás to letos byla polská zpěvačka Brodka, Norka Aurora a američtí Thievery Corporation, kteří s elegancí sobě vlastní proplouvali rozličnými styly, reggae počínaje přes dub, acid jazz, konče třeba brazilskou bossa novou. Z mého pohledu asi nejvýstižnější kapela letošních Kolorsů.

Od příštího ročníku Colours of Ostrava mění zaběhlý režim festivalu čtvrtek–neděle na středa–sobota, úvaha je jasná: v neděli – zvláště ti ze vzdálenějších míst – už často odjíždějí do svých domovů a nezpochybnitelným faktem rovněž je, že v nabitých termínových listinách kapel je snadnější získat vystoupení některých hvězd spíše na středu než na neděli. Zda se jedná o krok správným směrem, zjistíme napřesrok, Zlata Holušová a její tým vyhlásily termín příštího ročníku na 19.–22. července 2017.

Velkou fotogalerii z letošních Colours of Ostrava najdete v novém čísle Reflexu.

Reflex 29/2016Reflex 29/2016|Archív

Doporučujeme

Články z jiných titulů