Ženy do armády patří a jejich počet ve službě by se měl navýšit, tvrdí členka aktivní zálohy
Podle plánů ministerstva obrany by se z aktivních záloh měla stát podstatná součást české armády. Co jsou zač lidé, kteří ve volném čase navlékají uniformu? K „záložákům“ se nedávno přidala i Radka Famfulová, studentka Policejní akademie a členka think-tanku Evropské hodnoty.
Proč jste se rozhodla vstoupit do aktivní zálohy?
Na tuhle otázku jsem za poslední rok odpovídala velmi často především svým blízkým. Rodina z mého rozhodnutí zprvu nebyla nadšená, zejména můj táta. Možná proto, že si vojnu sám prožil, ale dnešní armáda je už jinde. Pro mě to byla výzva, chtěla jsem vědět, jestli to dokážu. Motivovalo mě i to, že získám cenné zkušenosti, třeba jak kvalitně poskytnout první pomoc nebo se naučím manipulovat se zbraněmi.
Ovlivnila mě také zkušenost z Ameriky. Že vůbec existuje taková možnost vstupu do armády, jsem si poprvé uvědomila až tam. Na střední škole nám často chodili přednášet třeba mariňáci. Do záloh jsem ale vstoupila až čtyři roky po návratu ze Spojených států, takže nešlo o nějakou fascinaci armádou.
A jak se na vstup do záloh dívali ostatní?
Mí američtí přátelé to přijali s mnohem menším údivem a větším pochopením, i proto, že mnoho z nich je v armádě. Ale také přístup Čechů se v poslední době mění. Když jsem jela například poprvé domů v uniformě, tak mě lidé zdravili, byl vidět určitý respekt. V přecpané tramvaji mi nabízeli místo k sezení, takže hádám, že jsem po výcviku ve Vyškově vypadala, že si sednout potřebuji (smích). Negativní zkušenosti zatím nemám žádné, spíše jde o nepochopení, proč zrovna já, žena, vstupuji do armády. Pak je potřeba si s těmi lidmi sednout, popovídat si, vysvětlit jim to a nakonec většinou uznají, že mé důvody pro vstup do záloh jsou legitimní.
Uvědomujete si možnost, že budete nejspíš nasazena jako členka armády? A nemusí jít jen o ozbrojený konflikt.
Samozřejmě si tu možnost připouštím, s tím musí počítat každý, kdo do záloh vstupuje. Může jít například o pomoc při živelních katastrofách nebo nasazení v pohraničí. Každý si musí stanovit své hranice.
A jaké jsou ty hranice?
Při vstupu do AČR jsem se zavázala, že budu v zálohách hájit zájmy České republiky ve shodě se svým svědomím a přesvědčením, podle svých nejlepších schopností. To pak v armádě funguje jako jakási pojistka. Připraveni musíme být samozřejmě na všechno.
Jaká je vůbec role „záložáků“ v armádě?
Záložáci jsou povoláváni v případě potřeby, například při živelních pohromách, k ochraně hranic nebo objektů. Působí jak na území Česka, tak nově i v zahraničí. Ale pouze pokud s tím voják souhlasí.
Souvisí váš vstup do aktivních záloh nějak s aktuální situací ve světě a potřebou bránit zemi? Hrozí Česku reálné nebezpečí?
Určitě to souvisí s potřebou bránit republiku, ale není to o nějakém vlastenectví. Spíš mi jde o obranu hodnot, ve které věřím. Je to především svoboda, kultura a liberální demokracie. S tím také do jisté míry souvisí aktivní občanství. V Evropě by neměl nacionalismus znamenat mentalitu „my versus oni“, musíme přece postupovat společně, hlavně pokud čelíme reálným hrozbám. A bezpečnostní situace se zhoršuje, ať už jde o agresivní revizionistické Rusko, migrační krizi či šíření islamistické ideologie
