Amazonky z Dahomey: Drsné válečnice, kterých se bála celá Afrika
Původně šlo jen o skupinu žen, jež se daly dohromady kvůli lovu slonů, aby zajistily kmeni potravu, zatímco jejich manželé bojovali ve válce. Jejich zuřivá nemilosrdnost ale zaujala krále Adu Honzoo natolik, že z nich v roce 1645 učinil svou osobní stráž. A z osobní stráže se brzy stala elitní vojenská jednotka čítající 4 tisíce neohrožených žen.
"Když jdou vojáci do války, musí zvítězit, nebo zemřít." Tak znělo motto Amazonek z Dahomey a již jejich trénink naznačoval, že to myslí skutečně vážně. Ten byl totiž velmi podobný výcvikům speciálních jednotek současných armád. Například tradiční kurz přežití byl v podání Amazonek nahrazen pobytem v džungli, kam byly adeptky poslány bez jakéhokoliv jídla. Jen s metrovou mačetou - tradiční zbraní této elitní jednotky. Pokud přežily alespoň devět dní, mohly v tréninku pokračovat.
Dostaly se pak i ke cvičení, které by dnes už určitě neprošlo. Amazonky v něm dělaly živé terče z válečných zajatců. Rozdaly jim skutečné zbraně, postavily za palisádu a přikázaly bránit pozici. Při následném útoku všechny bez milosti pobily. Pokud se někdo pokusil utéct, zemřel jako první. Žádná z Amazonek neuznávala ústup, a pokud jim ho nenařídil sám král, nikdy o něm ani neuvažovaly.
Do elitní jednotky se tak rozhodně nehodil kdokoliv. O přihlášky ale přesto nebyla nouze. Krom klasických dobrovolnic, které nudil poklidný farmářský život, se dalo k Amazonkám dostat i kurióznějším způsobem. Muži totiž často králi dobrovolně nabízeli vlastní manželky. A to ty, ze kterých měli sami strach, či se jim prostě zdály nezvladatelné.
Všechny Amazonky byly formálně provdány za krále a žily v přísném celibátu. V těhotenství by totiž logicky nemohly do války, a tak se i letmý kontakt muže s jakoukoliv bojovnicí trestal smrtí.
Malé království Dahomey se díky této elitní jednotce dokázalo postavit daleko silnějším sousedům a brzy obsadilo celé území dnešního Beninu a většinu současné Nigérie. Amazonky pochodující pod děsivou korouhví vytvořenou z kůží a kostí nepřátel byly postrachem celé západní Afriky. Vše došlo až tak daleko, že se při tradičních jarních slavnostech vyhlašovalo, kterého souseda armáda napadne a zničí tentokrát.
Tak to šlo až do doby, kdy si armáda Dahomey ukousla příliš velké sousto. V rámci obchodu s otroky totiž v roce 1890 obsadila přístav, který byl francouzským protektorátem. Tamní guvernér marně mával Amazonkám před obličeji francouzskou vlajkou. Bojovnice mu sťaly hlavu, donutily jeho manželku, aby ji zabalila do výše zmíněné standarty, a takto ji poslaly svému králi. Rozzuření Francouzi vyhlásili Dahomey obratem válku.
Na to Amazonky zareagovaly tím, že zaútočily na další francouzské město. Jenže to bylo daleko lépe chráněno a obránci měli tehdy na hradbách k dispozici i moderní kulomety. To bylo na bojovnice vybavené jen starými mušketami příliš. V následujících 4 letech svedly Amazonky s Francouzi 24 bitev, ale ani jejich neoddiskutovatelná statečnost nedokázala zvítězit nad moderními zbraněmi Evropanů.
Elitní jednotka byla rozprášena a král Behanzin musel uprchnout do exilu. Ze 4 tisíc Amazonek přežilo zhruba jen 50, ostatní padly v boji. Většina přeživších žen se pak vydala do Spojených států, kde se přidala k Wild West show Buffalo Billa.
