Nukleární domov: Pekingská chudina žije v Maových protiatomových krytech
V 60. a 70. letech se v Číně začaly hromadně stavět bunkry schopné odolat jaderné hrozbě. Mao Ce-tung byl atomovou válkou přímo posedlý, a tak jen v Pekingu vzniklo zhruba 10 tisíc takových staveb. Po smrti Velkého kormidelníka se Čína začala otevírat světu a s tím přišla doba ekonomického pragmatismu. Ten se dotkl i již nepotřebných krytů.
Ministerstvo obrany se v 80. letech s posvěcením Teng Siao-pchinga rozhodlo bunkry pronajmout. Prázdné prostory se rychle změnily v kavárny, kina a dokonce i hotely. O dekádu později se začaly přestavovat na miniaturní bytové jednotky. V těch v dnešní době žije podle odhadů zhruba milion lidí. Jedná se většinou o chudé studenty či pracující, kteří nemají oficiální povolení k pobytu, a tak nemohou bydlet ve vládních nízkonákladových ubytovnách.
Cizinci do bunkrů oficiálně nesmějí a i Antonio Faccilongo, jehož fotografie najdete v galerii, se tam dostal jen díky tomu, že ochranka byla zrovna na obědě. Ani uvnitř se pak nesetkal s nejvlídnějším přivítáním.
„Potkal jsem zhruba 150 lidí a jen 50 mi dalo svolení k tomu, abych je vyfotil. Někteří se báli, protože řekli rodinám, že mají dobrou práci a žijí v pěkných bytech,“ řekl Faccilongo v rozhovoru pro National Geographic.
Usvědčující fotografie by mohla mít i horší následky než prokázání lži. Všichni obyvatelé protiatomových krytů totiž porušují zákon. Vláda již v roce 2010 zakázala používání bunkrů za účelem bydlení a také vyžaduje, aby měl každý nájemník k dispozici alespoň 4 metry čtvereční životního prostoru. To se v pekingském podzemí opravdu neděje.
Pořídit si vlastní byt je ale pro zdejší lidi naprosto nereálné. Jeden metr čtvereční stojí v Pekingu v přepočtu zhruba 150 tisíc korun, což z něj v tomto ohledu dělá třetí nejdražší město na světě. Naopak malá buňka v podzemí se dá sehnat v přepočtu za tisíc korun měsíčně. A místo na palandě ve větším pokoji stojí ještě o polovinu méně. Je proto jasné, kde ti nejchudší nakonec skončí.
