Vědci v Mexiku nalezli pomocí dálkově řízeného robota stovky tajemných zlatých koulí
Stovky koulí, jejichž účel zůstává pro vědce záhadou, odhalil dálkově řízený robot při průzkumu chodeb pod mexickou pyramidou Opeřeného hada.
Robot Tlaloc II-TC nesoucí kameru pronikl do sto metrů dlouhého tunelu probíhajícího pod pyramidovým chrámem v předkolumbovském městě Teotihuacanu. Zjistil, že k tunelu přiléhají prostorné podzemní komory. Ve dvou odhalil koule žluté barvy o průměru od 4 do 12 centimetrů.
Teotihuacan možná není tak slavný jako incké Machu Picchu nebo aztécký Tenochtitlan. Přesto jde o významnou historickou památku, kterou zařadila do Světového dědictví organizace UNESCO.
Ve své době patřil Teotihuacan k největším městům starověkého světa. V městě založeném někdy kolem roku 100 př.n.l. žilo kolem 100 000 lidí. Ti se kolem roku 700 n.l. z dosud neznámých důvodů sebrali a Teotihuacan opustili. Zcela jistě nevyklízeli cestu Aztékům, kteří se v této oblasti objevili až někdy kolem roku 1300 n.l.
Záhadné koule
Obyvatelé Teotihuacanu zastavěli své město pyramidovými chrámy. Jejich výzkum už přinesl nejedno překvapení. V roce 2003 odkryly dešťové přívaly díru v blízkosti šestistupňové pyramidy s chrámem zasvěceným Opeřenému hadovi. Ukázalo se, že se v podzemí skrývá stometrový tunel, který však obyvatelé Teotihuacanu zasypali troskami zbořeného zdiva. Robot Tlaloc II-TC se proto mohl vydat na průzkum podzemních prostor až po mnohaletých přípravných pracích:
Ve vzdálenosti asi 70 metrů od vchodu do tunelu objevil dvě postranní komory, které archeologové označili jako Jižní komoru a Severní komoru. V nich našel stovky koulí různé velikosti.
Jádro koulí je z jílu. Na jejich povrchu se dnes nachází žlutý minerál jarosit. Ten vznikl z pyritu, kterým byly koule obalené v době, kdy je obyvatelé Teotihuacanu vyráběli. Pyrit má zlatou barvu, a tak mohly hromady koulí skýtat skutečně impozantní pohled. Jestli se jimi někdo v temném podzemí kochal v blikotavém světle lamp a k čemu je obyvatelé Teotihuacanu používali, se možná nikdy nedozvíme.
