Ukryté snímky před nacisty, díl druhý. Nejen smrt a bída, ale i obyčejný život v lodžském ghettu
Před dvěma týdny přinesl Reflex.cz příběh lodžského ghetta, jehož život zachytil polský Žid Henryk Ross na snímcích, jež ukryl před nacistickými okupanty. Nyní přinášíme pokračování – Rossových snímků je totiž mnohem více.
Židovská komunita v Lodži byla druhá největší po varšavské. Město padlo do rukou nacistů měsíc po napadení Polska a v únoru roku 1940 Němci rozhodli zřídit židovské ghetto v chudinské čtvrti Baluty.
Na rozdíl od varšavského bylo ghetto v Lodži zlikvidováno až v roce 1944. Stejně jako ve Varšavě, i zde panovaly špatné podmínky. Málo jídla, špatná strava, černý trh s potravinami a hlavně rychlé šíření nemocí byly společnými jmenovateli spolu s varšavským ghettem.
Novinář Henryk Ross patřil mezi tisíce lidí, kteří v ghettu žili. Němečtí okupanti ho přiměli k tomu, aby pracoval pro jejich režim ve statistickém oddělení Židovské rady. Kromě portrétů na registrační karty musel rovněž fotit propagandistické snímky. Na zbytky filmů pak dokumentoval život v židovské komunitě.
Ze strachu před nacisty negativy raději zakopal do země. Po osvobození Lodže Ross zjistil, že více než polovina z ukrytých negativů zůstala nepoškozena. Snímky mimo jiné posloužily při procesu s jedním z hlavních strůjců holocaustu Adolfem Eichmannem.
Rossovo album nezahrnuje jen snímky plné utrpení, jak ukazuje předešlá série. Jeho snímky ukazují také běžný život lodžských Židů, kteří na první pohled nevypadají nijak utlačovaně. Lodžské ghetto bylo podobné tomu varšavskému: bylo izolované od svého okolí a bylo v podstatě hermeticky uzavřené.
Podle odhadů prošlo lodžským ghettem na dvě stě tisíc Židů. Ghettem prošli i mnozí Češi. Pro Židy ghetto nebylo často konečnou zastávkou, židovští obyvatelé ghetta byli totiž často posíláni do vyhlazovacích či koncentračních nacistických táborů.
