Bílý dům zveřejnil oficiální portrét Melanie. Co o prvních dámách vypovídají ojedinělé snímky?
Manželky amerických prezidentů se v průběhu staletí staly neodmyslitelnou součástí prezidentských administrativ. Do amerických dějin se některé z nich zapsaly svým charismatem, jiné vůdčími ambicemi. Zatímco předobrazem reprezentativní, okouzující a charismatické první dámy je Jacqueline Kennedyová, prototypem ambicí dalece přesahujících vytyčený prostor je neúspěšná kandidátka na prezidentku a bývalá první dáma Hillary Clintonová. Bílý dům předevčírem zveřejnil oficiální portrét Melanie Trumpové, jejíž verze soft power zatím vzbuzuje všechno, jen ne obdiv. Co o bývalých prvních dámách vypovídají jejich portréty?
Melanie Trumpová na fotografii pózuje s pažemi založenými do x. Tvrdý postoj, který v řeči těla nepatří mezi nejpřátelštější, je ještě umocněn volbou tmavého outfitu. Trumpová u příležitosti svého zvěčnění zvolila černé sako s dlouhým rukávem. Dekolt zdobí šátek se štrasovými detaily působící spíše laciným dojmem. O exkluzivitě Melaniina postavení mají diváky naopak přesvědčit obrovské diamanty na rukou.
Autorkou ne příliš zdařilé fotografie, jejíž hlavním deficitem je podivné rozostření odkazující na nevkus 80. let, je Regine Mahaux. Ta stojí již za plejádou kýčových fotografií Trumpových pořízených v minulosti především v luxusní Trump Tower v New Yorku.
V přímém kontrastu s rozpaky budícím portrétem Trumpové je fotografie mediálně extrémně schopné Michelle Obamové z roku 2009. Široký úsměv, neformální jednání a vstřícnost byly poznávacími znameními manželů Obamových. Volbou moderních černých šatů z dílny amerického návrháře Michaela Korse a klasických perel deklarovala hned dvě věci – podporu amerického módního průmyslu tradičně zastiňovaného tím evropským a respekt k tradici, kterou s sebou role první dámy bezpochyby nese.
Laura Bushová představovala mezi lety 2001 a 2009 prototyp klasické, kontroverze nebudící první dámy. Odpovídá tomu i její portrét z roku 2005. Jemné pomerančové tóny a opět široký úsměv, jako by zvaly na návštěvu Bílého domu. Obdobného charakteru je i portrét Hillary Clintonové z roku 1994. Volba výraznějších barev a sebevědomý pohled však dávají tušit, že aranžování květin v pozadí hlavní agendu první dámy netvořily.
Fotografie Barbary Bushové a Nancy Reaganové z 80. let se snaží svou stylizací přiblížit obyčejnému Američanovi daleko méně. Outfity jsou volené jako prostředek k deklarování statusu. Zatímco Barbara Bushová si však uměla srdce Američanů získat svou bezprostředností a nechutí k formálnosti, strojená Nancy Reaganová se ani přes oblibu v módních trendech charismatickou ikonou v pravém slova smyslu nikdy nestala.
