Smrtící umění surfování na vlacích. Pro mladé Jihoafričany jde o životní styl
Ve většině zemí by vám za něco podobného hrozilo vězení, ale mužům, kteří se ježděním po střechách vlaků baví, na tom nezáleží. Koneckonců riskují daleko víc než jen pár let za mřížemi. A ani to jim nevadí. Možnost smrti způsobené 3000 volty z kabelů nad tratí je pro ně zkrátka denním chlebem.
„Chodím surfovat na vlaky, protože… Jak bych to řekl. Je to smíření se se sebevraždou. Lidé se zraní, umírají, ale pro některé z nás je to sport, způsob, jak vyjádřit své pocity. Občas má každý člověk problémy a tímhle se zbavíte hněvu – místo abyste někoho třeba zmlátili a pak ho okradli,“ vysvětluje 22letý Tweba (v překladu krysa) ve filmu Staff Riding.
Tato bizarní subkultura se točí kolem společnosti Prasa Metrorail, státního provozovatele železnice v Jihoafrické republice. Právě na jejich nepříliš často hlídaných vlacích se dějí ty nejšílenější kousky. Jak sám autor fotografií Marco Casino přiznává, amputace a smrt jsou běžným vedlejším produktem této „zábavy“.
„Poslední věc, kterou si pamatuji, je, jak jsem se držel nějakého kabelu nebo tak něco, a pak už nevím. Vzbudil jsem se na nádraží a kolem mě byla spousta lidí. Byl jsem tak zmatený,“ vzpomíná na svou poslední jízdu Sibusio Linda. Tehdy mu v nemocnici museli amputovat pravou ruku pod loktem a levou hned pod ramenním kloubem.
„Jestli se bojím smrti?“ ptá se v dokumentu Staff Riding sám sebe Tweba. „Jo, všichni se bojí smrti. Ale já vlastně ne. Bojím se spíš toho, jak umřu.“
