Podivný osud největšího hotelu na světě: Hitlerův čtyřkilometrový kolos nepřivítal jediného hosta
Sklony k megalomanii jsou typické pro takřka všechny diktátory a nacistický vůdce nebyl žádnou výjimkou. Už jen představy o poválečné přestavbě Berlína na nové hlavní město světa Germanii to dokazují. Fantaskní plány Alberta Speera ale nebyly v tomto případě z pochopitelných důvodů nikdy realizovány. Pozůstatky nacistické architektury je v dnešní době vůbec těžké najít, ale v několika případech se přece jen dochovaly. Tím největším z nich je norimberský areál zbudovaný pro pořádání akci NSDAP a hned za ním obří hotelový komplex Prora na německé Rujáně.
Rekreační středisko Prora mělo mít v plné síle 10 tisíc pokojů pro 20 tisíc hostů, ideálně z řad pracujícího německého lidu. Všechny pokoje měly mít výhled na Baltské moře a obrovskou písečnou pláž. Za návrh 8 budov táhnoucích se 4,5 kilometru podél pobřeží dostal Albert Speer v roce 1937 dokonce Velkou cenu na světové výstavě v Paříži. Seebad der 20 000, jak byl projekt nazván, měl mimo jiné zahrnovat divadlo, kino, loděnici i obří koncertní halu pro 20 tisíc lidí. K dokončení stavby ale nikdy nedošlo. Válečná mašinerie potřebovala všechny dostupné síly, a tak bylo 9 tisíc dělníků pracujících na stavbě odvoláno jinam.
Areál byl několik let opuštěn, dokud po konci 2. světové války nedorazila sovětská armáda. Rusové obsadili 5 z 8 obřích budov a během 12 měsíců z Prory odvezli vše, co se ještě dalo nějak využít. Komplex plánovali dokonce i odpálit, ale zjistili, že na to nemají dost dynamitu. V průběhu dalších let pak Prora sloužila jako vojenská škola, tábor pro uprchlíky, muzeum i diskotéka. Hotel se z ní už nikdy nestal a budovy pomalu chátraly.
