Korejské haenyeo: Drsný život opravdových mořských panen na fascinujících fotografiích
Haenyeo z korejské provincie Jeju se po staletí noří do hlubin chladného oceánu, kde bez dýchacích přístrojů a moderního vybavení loví mořské plže, chobotnice a mušle. V 17. století se obyvatelky korejského ostrova staly v době válek hlavními živitelkami svých rodin. Tradiční povolání vykonává posledních několik tisícovek žen dodnes. Jejich tvrdý život zachytil na výjimečných fotografiích Mijoo Kim. Série fotografií nese název „Matky moře“.
Haenyeo se bez dýchacích přístrojů běžně potápí až do hloubky dvaceti metrů, pod hladinou na jedno nadechnutí stráví okolo dvou minut. Jedinou pomůckou Haenyeo je plovoucí vak tewak připevněný k síti, do které ženy pod hladinou ukládají svou kořist. Pomocí jednoduchých nástrojů se poté ze štěrbin mořského dna snaží vylovit co nejvíce plžů.
Co dalšího vás čeká v Jižní Koreji? Tipy zde >>>
První zmínky o drsné formě obživy obyvatel ostrova Jeju pochází z 5. století. Zatímco v minulosti se této činnosti věnovali především muži, v 17. a 18. století začaly mezi potápěči převažovat ženy. Tento nečekaný zvrat ve výkonu tradičního povolání vysvětlují historici třemi různými způsoby.
Ženy se podmořského lovu mohly ujmout buď z důvodu prudkého úbytku mužské populace na ostrově, ke kterému mohlo dojít v důsledku války nebo námořních neštěstí nebo kvůli přetrvávajícím vysokým daním ze sušených plžů, které po povolání mužů do armády nebyly králem zrušeny. Poslední hypotéza uvažuje o lepší fyziognomické vybavenosti žen k potápění. Vhodnějšími pro dlouhý pobyt ve studeném oceánu měly Korejky být kvůli větším zásobám tuku.
Během japonské okupace Koreji na začátku 20. století byla povinnost odvádění velké části úlovku králi zrušena. Životní úroveň Haenyeo a jejich rodin se tak prudce zlepšila, k čemuž v 70. letech dál přispěly moderní neopreny, které nahradily dřívější bavlněné obleky. Delší doba strávená pod vodou znamenala větší zisk, ale také větší zdravotní problémy a z dlouhodobého hlediska pokles výkupních cen mořských plodů.
Ačkoliv Haenyeo na ostrově Jeju po staletí zajišťovaly hlavní příjmy komunit, jejich role ve společnosti tomu po dlouhou dobu neodpovídala. Politického života se nadále účastnili pouze muži, zatímco Haenyeo často nesměly opouštět vesnici nebo například odhalovat na veřejnosti kůži.
V roce 1960 se podmořskému lovu věnovalo asi 21 % žen na ostrově, dnes číslo z dvaceti šesti tisíc spadlo na čtyři a půl tisíce. Mladé dívky se nebezpečnému povolání již věnovat nechtějí. Žádné z aktivních Haenyeo tak dnes není pod padesát let. Vláda provincie Jeju se vymírání jedné z tradic, které ostrov definují, snaží zabránit. Potenciální úspěch žádosti o zapsání Haenyeo na seznam nehmotného dědictví UNESCO se přesto stane podnětem k oživení tradice jen těžko.
