Chcete vidět, jak vypadá skutečné Rusko a Ukrajina? Podívejte se na jedinečné snímky
Rusko i Ukrajina jsou obrovské země, které není jednoduché zachytit v celistvé podobě na fotografiích. Lze to jen v jednotlivých výsecích, které dokumentují pouhou část života. Právě to ale může být hodně překvapivé. Dokazuje to výstava „Na Vostok“, která je v pražské Galerii Zahradník dílem hned třech fotografů – Jana Dobrovského, Martina Wágnera a Filipa Singera.
Pokud byste chtěli obdivovat na této výstavě známá místa, jež jste už viděli na pohlednicích či v médiích, tak zde je neuvidíte. Naopak. Na fotografiích všech tří autorů určitě objevíte něco nového, budete přivedeni spíše do neznámého světa, do zákulisí ruského a ukrajinského života. A že to často není život lehký, není potřeba zdůrazňovat. Mnoho fotografií zde proto ve vás vyvolá emoce a nutí k zamyšlení. Buďte ale připraveni na to, že je to někdy i pohled neveselý.
Zajímavou entitou je na výstavě Jan Dobrovský. Není to totiž profesionální fotograf, i když se této své zálibě věnuje dlouho a téměř odborně. Pochází z disidentské rodiny a kdysi pomáhal vydávat i samizdatové Lidové noviny. Známý je ale spíše ze svých podnikatelských aktivit. Jeho uhrančivé černobílé fotografie ale snesou i přísná kritéria. Vystavené snímky vznikly dokonce trochu náhodou, když se Dobrovský dostal na natáčení filmu Nabarvené ptáče Václava Marhoula na ukrajinské Volyni.
Naopak Filip Singer, který už publikoval svoje fotky v různých prestižních světových médiích, jezdí do zemí bývalého Sovětského svazu dlouho. Zajímá se například o odlehlé oblasti Sibiře. Pozoruhodné jsou na výstavě především jeho snímky dopadů podnikání na různých místech. Z jeho kontrastů zbědované krajiny a obyčejného života občas mrazí.
Martin Wágner pak dává přednost práci v černobílém provedení a někdejší Sovětský svaz fotí od roku 1998. Byl hostem sibiřských starověrců, pastevců sobů i velrybářů na Čukotce a poznal život v pravoslavném klášteře. Působivé jsou na výstavě především jeho fotky komunity starověrců. Tyto snímky by klidně unesly i samostatnou knihu s doprovodným textem.
Galerie Zahradník, která se nachází v pražském centru (Ulice V Jámě 8) je velmi specifický výstavní prostor. Sklepení není nijak zvlášť honosné a člověk si zde někdy připadá jako by se nacházel právě v zanedbaných částech Ukrajiny a Ruska. Právě s touto výstavou ale prostředí galerie „ladí“.
Za určitý nedostatek, který ale vyvažuje mnoho výborných fotek, se dá považovat to, že některé snímky nemají popisek. Ty neslouží pouze k lepší orientaci, odkud fotografie jsou (v případě Jana Dobrovského jde ale o jedno místo, takže v tomto případě to problém není, je to vysvětleno na doprovodné tabuli), ale je to i doplňující informace k obrázku. Také osvětlení některých fotografií by mělo být lepší.
V každém případě je výstava „Na vostok“ zajímavou konfrontací toho, jak vypadají skutečné Rusko a Ukrajina a jak nám je někdy líčí tamní politici a média. Dlouholetá znalkyně našich východních sousedů, publicistka Petra Procházková, proto při vernisáži řekla: „Když se na to tak dívám, tak se tam nic nezměnilo.“ Do 15. října se nezmění ani prezentovaná díla, protože to je den, dokdy je výstava otevřena.
