V hotelu Victoria Falls v Zimbabwe, kde se měnily dějiny Afriky, myslí i na cestovatele Emila Holuba
Přestože se slavný český cestovatel, kartograf a etnograf Emil Holub (1847 – 1902) pohyboval při své první africké výpravě pravděpodobně i na místech, kde dnes stojí na západě Zimbabwe luxusní „The Victoria Falls Hotel“, nemohl tušit, co se zde bude odehrávat. A v tomto hotelu se toho stalo od roku 1904, kdy byl otevřen, hodně. Dokonce se dá říci, že se zde měnila politická a zeměpisná podoba afrického kontinentu. Redaktor Reflexu.cz Viliam Buchert toto výjimečné místo v minulých dnech navštívil.
Ke snídani vám zde dnes nabídnou vynikající menu a k tomu pomerančový džus se šampaňským. Takových lahůdek si Emil Holub podle všeho neužil. Zato zde při své legendární první africké cestě (v letech 1872 až 1879) zakreslil první mapu známých Viktoriiných vodopádů, které se nacházejí pouhých 10 minut chůze od pozemku hotelu, jež se nachází na okraji města Victoria Falls na západě Zimbabwe. O tom, že je český cestovatel Holub skutečnou veličinou svého oboru, svědčí i to, že na stěnách hotelu najdete kopie jeho unikátních map, které v této oblasti Afriky zakreslil.
„Náš hotel navštívilo mnoho korunovaných hlav, významných politiků, cestovatelů, nejrůznějších celebrit a odehrály se zde i konference, které rozhodovaly o politickém uspořádání regionu,“ řekla Reflexu.cz Sarah Musaidzi, jedna z projektových manažerek hotelu The Victoria Falls.
Naráží tím na to, že v roce 1947 zde přivítali velkou delegaci čítající desítky osob, kterou vedl britský panovník Jiří VI. Kromě jiných ho tehdy doprovázela jeho dcera, princezna Alžběta. Současná britská královna.
V roce 1949 zde zase byla uspořádána konference, která nakonec vedla ke vzniku Federace Rhodesie a Ňaska, jež zahrnovala dnešní samostatné státy Zambii, Zimbabwe a Malawi. Paradoxně v tom samém hotelu bylo v roce 1963 na jiné konferenci dohodnuto, že původní federace zanikne.
Hotel byl přitom skutečně významný bodem na mapě Afriky. Přes Victoria Falls měla vést plánovaná pozemní cesta z jihoafrického Kapského Města do egyptské Káhiry. Byla zde i zastávka slavné letecké britské koloniální pošty, která startovala v anglickém Southamptonu. A ve zdejším baru, který nesl název Rainbow Room, instalovali v roce 1961 první klimatizaci na území dnešního Zimbabwe.
„Jedná se o jeden z nejstarších hotelů v celé Africe a naprosto unikátní je především jeho poloha,“ řekl mi Jihoafričan Henk Graaff, jednatel turistické agentury SW Africa, který jezdí do Zimbabwe často za byznysem.
A skutečně, když si sednete na některou z teras či restaurací hotelu, uslyšíte z dálky tlumené hřmění. To se voda blízkých Viktoriiných vodopádů valí ze skalnatých útesů. Když si pak ráno dáváte čaj nebo kávu (doporučuji ale k tomu zvolit i ten pomerančový džus se šampaňským, je to skvělý start dne…), vidíte nedaleký vodní opar, který také „tvoří“ vodopády. A brankou v levé části rozlehlé hotelové zahrady můžete k „Viktorkám“ vyrazit pohodlně pěšky. Za pár minut jste u vchodu do národního parku.
The Victoria Falls Hotel občas uvítá i české turisty. Někteří se zde ubytují, další si dají pouze na terase Stanley´s pivo či kolu a kochají se výhledem. Ubytování je zde totiž velmi luxusní a nejlevnější pokoj začíná na 400 amerických dolarech. Prezidentské apartmá startuje na ceně od 2300 dolarů za noc. Celkem je k dispozici 161 pokojů a apartmánů.
Cestovatel Emil Holub se podle svých knih prodíral s průvodci místní krajinou několik týdnů a podle všeho to nebylo nic jednoduchého. Kdyby se zde objevil o 30 let později, našel by už pohodlí na jednom ze skutečně výjimečných míst světa, které je připomínkou vznešené a elegantní éry.
Staré časy (známé byly například za dob kolonialismu sobotní taneční večírky) ale v současnosti evokuje především venkovní podoba hotelu. V lednu 1996 byl The Victoria Falls Hotel poprvé a naposledy za dobu své existence zavřený a dělníci a inženýři tady 18 hodin každý den po dobu deseti týdnů prováděli rekonstrukci a renovaci. Sice krásné, ale už nemoderní zařízení zmizelo, vše bylo nastaveno podle moderních ekologických standardů.
Co se zde ale nikdy nemění, je hřmění blízkých Viktoriiných vodopádů a vodní opar, který se snáší nad nimi. To zažil i český cestovatel Emil Holub. Šampaňské Taittinger, které vám hotelová služba nabízí na pokoj za 250 dolarů, už je ale o něčem naprosto jiném.
