Marika Renhuvud je tanečnice, která vyrostla u Storsäternského vodopádu a pochází z Idre, nejjižnější sámské vesnice ve Švédsku.

Marika Renhuvud je tanečnice, která vyrostla u Storsäternského vodopádu a pochází z Idre, nejjižnější sámské vesnice ve Švédsku. Zdroj: © Joel Marklund / Nikon

Ola Stinnerbom, sámský umělec a výrobce bubnů.
Maxida Märak čeká mezi písněmi během vystoupení v divadle Södra Teatern.
Ola Stinnerbom hraje na tradiční hudební nástroj.
Merethe Kuhmunen líbá svou přítelkyni Magdalenu.
Merethe Kuhmunen, studentka kožedělného a textilního programu v Sámském vzdělávacím středisku.
9 Fotogalerie

Švédští Sámové: Jedinečné snímky severské komunity, pro kterou neexistují hranice

red

Joel Marklund je známý švédský fotograf specializující se na sport. Vedle toho se však věnuje i lidem a životu ve své rodné zemi. Důkazem je jedinečný projekt, který představuje švédskou komunitu Sámů. Joel se pokusil překonat stereotypy, které jsou podle jeho názoru se Sámy spojené, a nahlíží do jejich všedního života prostřednictvím sady důvěrných portrétních snímků.

Sámové (v češtině nazývaní také Laponci) tradičně obývali oblast označovanou jako Sápmi, která se rozprostírá v nejsevernějších oblastech Evropy od Norska, přes Švédsko a Finsko až po ruský poloostrov Kola. Přestože je formálně rozdělena hranicemi čtyř států, existují Sámové jako jedna skupina se společnými kulturními a jazykovými vazbami a jednotnou identitou.

Marklund chtěl zprostředkovat skutečnou povahu této identity a nabídnout více než pouze povrchní dojem pastevců sobů žijících v horách. „Byl jsem rozhodnut zachytit něco, čemu jsem věřil, co pro mě bylo opravdu důležité. Příběh Sámů nebyl příliš často vyprávěn, a protože jsem vyrostl v Bodenu, odkud to není daleko k nejbližším sámským komunitám, cosi mě k nim přitahovalo a nutilo tento příběh objevovat,“ říká o svém projektu fotograf.

Aby mohl Joel dokumentovat současný život Sámů ve Švédsku, strávil šest týdnů v jejich komunitě a seznámil se se životem dvanácti z nich – zpěváků, tanečníků i výrobců bubnů a studentů – aby mohl vyprávět jejich individuální historii.

„Nejlepší příběhy se nemusí vždy odehrávat v nejexotičtějších nebo dalekých zemích,“ dodává Marklund, držitel mnoha fotografických ocenění.