Za vznik kulturistiky mohla i průmyslová revoluce. První kulturisté z 19. století jsou pohlední i dnes
Na konci 19. století neexistovalo nic jako kulturistika, jak ji známe dnes. To není nic překvapivého. I tak je ale druhá polovina 19. století považována za mezník, v němž se kulturistika začala vyvíjet. Tehdy se začalo rozvíjet vzpěračství, které s kulturistikou jako takovou úzce souviselo. Muži začali ukazovat nejen svou sílu a schopnost zvednout co nejtěžší váhu, ale také svá vypracovaná a dobře vystavěná těla.
Zvedání obřích balvanů, dávání na odiv impozantních siláckých výkonů a zábava před publikem, které může zaujmout mužova muskulatura. Tak vypadaly počátky toho, čemu dnes říkáme kulturistika.
Za vznik této kratochvíle můžeme poděkovat průmyslové revoluci – fenoménu, který zrodil moderní společnost se vším všudy. Stěhování do měst, práce v továrnách, růst dělnických profesí a tovární výroby s sebou nesly i mnoho vedlejších jevů. Kromě zhoršených hygienických podmínek ve městech, s nimiž ovšem vzhledem k pokroku vědy souvisela i zlepšující se zdravotní péče a vyšší věk dožití, se změnil také životní styl. Muži často místo na statku pracovali celý den v továrně či trávili celé dny v sedavém zaměstnání. Právě sedavý způsob života, který je spojen právě s rozvojem průmyslové revoluce, vyvolal potřebu posilovat své tělo jinak než fyzickou prací.
Původní kulturisté byli především vzpěrači. Zaměřovali se na zvedání těžkých balvanů, ale také věcí a samozřejmě činek. Vzpírání upřednostňovali před olejováním svalů a dáváním na odiv sama sebe. Právě odlišný charakter kulturistů přelomu 18. a 19. století zapříčinil i jejich odlišný vzhled. Vypracované břišní svaly byly spíše výjimkou, naopak silnější břicho a svalnaté nohy pravidlem.
