Zaostřeno na porody. Fotografka zachytila rozdíly mezi zrozením života ve Švédsku a Tanzánii
Švédská fotografka Moa Karlbergová si jako téma svého nového projektu zvolila zrození života. Zajímalo ji, jak rozdílný je prožitek pro ženy v zemi s jednou z nejnižších úmrtností rodiček a v zemi s jednou z nejvyšších úmrtností. K poměrně frekventované tematice tak přistoupila radikálně odlišně než většina jejích kolegů. Podobnost mimiky švédských a tanzanských žen ostře kontrastuje s prostředím v pozadí fotografií. Detaily podmínek Karlbergová odhalila na stránkách svého projektu.
Ve tvářích žen se zračí odhodlání, smyslovost, obavy, těšení se, bolest i nadšení. Ačkoliv si prochází stejnými pocity, nemají zajištěnou stejnou péči. Zatímco ve Švédsku se v nemocničních zařízeních narodí téměř všechny děti a jejich matkám je k dispozici kohorta zdravotnického personálu i nejmodernější přístrojové vybavení, v africké Tanzanii se na klinikách narodí asi jen půlka dětí. Zařízení přitom často postrádají i to nejzákladnější vybavení.
V zemích prvního světa má u sebe většina rodiček partnera. Běžná je dnes polohovatelná postel, soukromá koupelna a tišící léky v množství, které si žena přeje. V Tanzanii se místo toho Karlbergová setkala nejčastěji se zrezivělými palandami, na které si žena musí přinést vlastní barevné deky.
Voda v mnoha zařízeních neteče vůbec, a pokud ano, není pitná. Pokud si žena potřebuje ulevit, musí jí stačit kbelík na zemi. Žádný rodinný příslušník ji neutěšuje, za naříkání je žena přítomnými sestrami neustále napomínána. Tišící léky totiž k dispozici nejsou a rodička musí šetřit síly na závěrečnou část porodu.
Zjednodušující závěry o zaostalosti Tanzanie a vyspělosti Švédska ale podle fotografky nejsou na místě. Zatímco úmrtnost matek se v africké zemi v posledních letech díky ekonomickému růstu snížila, Švédsko ve stejném období zažilo vlnu xenofobie namířenou proti uprchlíkům ze zemí třetího světa.
Jedna z fotografií zachycuje Uganďanku rodící ve Švédsku, zemi, kde by měla mít teoreticky zajištěnou nejlepší možnou péči. Karlbergová doufá, že to tak zůstane i v budoucnu.
