Ukradli mě ve třinácti, porodila jsem v patnácti. Portréty žen, jejichž život začal únosem
Na Kavkaze dodnes přežívá tradice kradení dívek za účelem jejich uzurpování. Zatímco dávno v minulosti se často jednalo o vzepření se mladého páru rodičům, kteří se svazkem nesouhlasili, poslední čtyři generace Kavkazanek, žijících v těžko přístupných horských oblastech, mají zkušenost spíše s únosy neznámými muži. Na výjimečných fotografiích zachytila několik pokolení „ukradených“ Gruzínek fotografka Nataša Šarapova.
Únosy jsou společností nadále akceptovány kvůli nedotknutelné tradici neposkvrněnosti dívky před svatbou. Pokud dívku muž unese, neznámo kam, je její reputace v širokém okolí nenávratně ztracena a perspektivy sňatku s někým jiným než únoscem samotným se najednou rovnají nule.
Rodiče dívky se tak s únoscem na sňatku či soužití většinou dohodnou a dívce vzhledem k úzkým rodinným vazbám a absenci jiných možností nezbývá než se podvolit.
Dříve dívky muži unášeli na koních, dnes se většinou sebere parta kamarádů a dívku odveze vysoko do hor autem. Dívku se pak snaží přesvědčit k souhlasu se sňatkem dřív, než je najdou dívčini příbuzní nebo policie. Žádná z žen na fotografiích Šarapové nezmiňuje ve svých příbězích znásilnění či jiné příkoří, které by se jí během únosu dělo.
Síla tradice je pro většinu z nich přesto natolik silná, že ačkoliv by své únosce mohly nahlásit policii, s ohledem na rodinu a hanbu, kterou by jí způsobily, to neudělají. Ještě před několika lety se běžně unášely třináctileté nebo čtrnáctileté dívky. Dnes jim z pravidla bývá o dva roky více.
Pro generaci dnešních babiček a prababiček však bylo běžné, že je unesli ve třinácti a první dítě porodily o rok či dva později. Portréty gruzínských žen, které se tradici podvolily, můžete najít ve fotogalerii.
Většina z nich by si podle svých slov tento osud přesto nevybrala. Ty nejmladší z nich se své vlastní dcery pokusí před praktikou ochránit.
