Předplatné
„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray.

„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray. • Zdroj: Bill Ray

„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray.
„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray.
„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray.
„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray.
„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf časopisu LIFE Bill Ray.
31 Fotogalerie

První Hells Angels: Jak vypadal každodenní život pekelných andělů v 60. letech

Martin Mrázek

Zatímco v dnešní době se na motorkářské gangy a jejich pololegální aktivity můžeme dívat běžně i v televizi, na začátku 60. let šlo o zcela nový fenomén. Američtí policisté si s nimi nevěděli rady a běžní občané se jich báli. Pekelným andělům to ale nevadilo. Rádi provokovali a mytickou auru problémových hochů uměli využít ve svůj prospěch.

„Tohle byl úplně nový druh rebelství. Neměli žádnou práci a absolutně pohrdali tím, čeho si většina Ameriky vážila a po čem toužila – stabilitou i pocitem bezpečí. Jezdili na svých motorkách, v barech vydrželi i několik dní v kuse a prali se s každým, kdo si vůči nim něco dovolil. Byli uzavření a vystačili si sami se sebou, s vlastními pravidly. Byl to výjimečný pocit pohybovat se mezi nimi,“ vzpomínal na čas strávený s Hells Angels fotograf Bill Ray.

Jeho reportáž nakonec nikdy nevyšla, protože editoři časopisu Life odmítli vydat článek „o těch smradlavých bastardech“. Fotografie ale zůstaly a vy se na ně nyní můžete podívat v naší galerii:

Doporučujeme

Články z jiných titulů