Největší, nejkrvavější a plný zlata. Podívejte se do nejslavnějšího zlatého dolu v Brazílii
Dvoudílný film České televize Dukla syrově přiblížil život horníků v Havířově a probudil tak zájem nejen o důlní neštěstí, ale i o život horníků a jejich historii. Dějiny hornictví psal i největší povrchový zlatý důl v Brazílii, který je považovaný za smutnou ikonu hornického řemesla i zlaté horečky, která zachvátila Brazílii na konci 70. let. Kromě zlata vzešlo z dolu i mnoho násilných úmrtí a nárůst prostituce.
Sebastião Salgado, brazilský fotograf, byl zlatou horečkou uchvácen jinak: zajímala jej jako možné téma jeho snímků, a tak se v 80. letech do dolu vydal a přivezl z něj unikátní snímky, které vykreslují kontury zlaté brazilské horečky sice černobíle, přesto velmi živě. „Z těch obrazů mi vstávaly vlasy hrůzou,“ popsal po návratu Selgado. Na snímcích je vidět především chaos a obrovské množství hledačů zlata, kteří snili o úspěchu prvních šťastných nálezců, kteří v místě nalezli i několikakilové zlaté úlovky. „Všichni do dolu přicházeli pracovat dobrovolně. Jakmile do dolu vešli, stali se z nich otroci. Kdo sem jednou přišel, nemohl se vzdálit. Pokaždé, když v nějaké sekci našli kus zlata, mohl si ten, kdo jej našel, vzít jeden z kamenů. Uvnitř toho kamenu hledal každý štěstí a svobodu,“ popsal fotograf fungování dolu.
Důl Serra Pelada se nachází 430 kilometrů jižně od ústí řeky Amazonky. V roce 1979 jej objevilo malé dítě, které se brouzdalo na břehu řeky a ze svého malého výletu si přineslo hroudy zlata. Brzy se tento nález rozkřikl po okolí a záhy se rozhořela zlatá horečka, která nechala vzniknout obřímu povrchovému dolu, v němž se hemžily tisíce lidí, kteří chtěli najít a dobře prodat cenný kov. Místo, odkud zlato těžili, bylo zprvu velmi špatně přístupné. Hledači platili astronomické částky těm, kdo nabízeli bezpečný převoz do těžko přístupných míst. Z horečky se postupně stával výdělečný byznys.
Blízká vesnička, o niž před zlatými nálezy nezavadilo oko „přespolních“, se záhy stala novým těžařským centrem, bohužel ne v dobrém smyslu slova. Ve městě začala vzkvétat prostituce, šířily se nemoci a zvyšovala kriminalita. Horníci se do vesnice přesouvali natrvalo a s nuznými podmínkami rostl i počet násilných činů, jejichž prapůvodcem byl především cenný kov. Nakonec musela vláda zakázat prodej alkoholu v okolí dolu a přítomnost žen v blízkosti dolu byla také zapovězena. Každý měsíc v místě došlo průměrně k 60 vraždám, z nichž většina zůstala neobjasněna.
Největší zlatá hrouda, kterou v dole nalezli, vážila neuvěřitelných 6,8 kilogramů. Prodali ji tehdy za 108 tisíc dolarů, což převedeno na dnešní kurs je asi 311 tisíc dolarů, tedy 6 935 000 korun. Během vrcholné fáze zlaté horečky pracovalo v dole asi sto tisíc kopáčů. Doly skončily stejně jako začaly – přestalo být možné na nich pracovat, protože je zaplavily deště, a znemožnily tak další práci. Geologické průzkumy ukazují, že by v místech mohlo být až 50 tun nevytěženého nerostu.
