Děsivá čínská epidemie: Unikátní snímky z doby, kdy chřipka zabíjela lidi po tisících
Mandžuská chřipka byla snad největší zdravotní katastrofou čínské historie. Pro Evropana ji zastiňuje tehdejší napětí na starém kontinentu, pomalu se totiž schylovalo k první světové válce. Byl rok 1910 a epidemie s téměř stoprocentní úmrtností vypukla na severovýchodě Číny v tehdejším Mandžusku. Byla to oblast, kterou si nárokovalo jak Rusko, tak i Japonsko. Nemocí s tak neuvěřitelnou úmrtností se lidé nakazili od svišťů.
Oblast byla stále pod kontrolou Číny, ale Rusko i Japonsko začaly geopoliticky zajímavé území propojovat železnicí. Situace na severu Číny začala být ještě divočejší po tom, co se začal šířit chytrý vynález. V Mančurii byla spousta lovců, kteří pro srst chytali sviště. Díky rozvoji chemického průmyslu začali srst barvit a prodávali ji mnohem výhodněji jako srst hranostaje.
Vidina velkého výdělku způsobila obrovský příliv migrantů do této oblasti. Ti však byli nezkušení, a navíc nectili tradiční zásady lovu. Zatímco zkušení starousedlíci bez problému rozeznali zdravého sviště od nemocného, nově příchozí lovili všechny. Infikovali se chřipkovým virem. Epidemie vypukla v říjnu 1910.
Rychlost, jakou se chřipka šířila, ještě umocnila krutá zima na severu Číny. Lovci se všichni společně tísnili v malých chatkách. Situaci nepomohla ani rozsáhlá železnice, která spojovala Mandžusko se zbytkem světa. Nemocní lovci se vraceli vlaky zpět domů oslavit čínský nový rok. Nejvíce se nemoc šířila do měst, která ležela na železnici. Například ve městě Harbin bylo už měsíc po vypuknutí epidemie, tedy v listopadu, 5272 obětí chřipky.
Konec chřipky i dynastie
Čína začala průběh epidemie více kontrolovat a zavedla karanténu až v lednu, kdy už měla mandžuská chřipka na svědomí nesčetně obětí. Většinu nakažených tvořili chudí Číňané z hustě zalidněných oblastí žijící v nevyhovujících hygienických podmínkách. Chřipkou onemocněla jen hrstka cizinců, většinou se jednalo o zdravotnický personál.
Jakmile začala Čína přijímat patřičná opatření, zanedlouho se podařilo držet nemoc pouze za stěnami nemocnic. Zvládnout chřipkovou epidemii Číně výrazně pomohly právě Rusko a Japonsko. Rusko zřizovalo sanitární zóny, monitorovalo populaci a pálilo infikovaná obydlí. Mandžuská dynastie také svolila, aby se oběti chřipky mohly pálit. Na konci dubna 1911 už se situace dostávala do normy a mohly být znovuotevřeny školy, továrny i železnice.
Epidemie předznamenala pád mandžuské dynastie, která vládla Číně od roku 1644. Svrhla ji čínská sinchajská revoluce v roce 1912, kterou následoval vznik Čínské republiky. Mandžuská chřipka znamenala také reformu zastaralého čínského zdravotnictví. Už v roce 1911 proběhla v Číně konference v Mukdenu – mezinárodní konference na téma chřipky.
