Bohatství, nebo smrt? Unikátní historické fotografie ukazují místo, kde se umíralo při těžbě diamantů
První diamant nedaleko jihoafrického města Kimberley objevil Erasmus Jacobs v roce 1871. Od té doby až do roku 1914 hloubili desetitisíce dělníků tehdy nejhlubší diamantový důl, a to jen za pomocí krumpáčů a lopat. Obrovská díra, která zde vznikla, je viditelná i z vesmíru. Jak práce na dole probíhaly a v jakých podmínkách dělníci žili, zjistíte v galerii.
Za 43 let, během kterých důl fungoval, v něm pracovalo přes 50 tisíc mužů, kteří vyvezli na povrch 2 720 kilogramů diamantů. Mnozí muži, kteří žili v přilehlém kempu, při pracích v dole zemřeli. Strašné hygienické podmínky, nedostatek vody, ovoce, zeleniny a úmorná práce na ostrém jihoafrickém slunci, to vše mělo často fatální následky.
Dělníci nejprve pracovali na několika oddělených dolech, v roce 1888 se jejich vedoucí pak rozhodli z nich udělat jeden velký důl pod jednou zastřešující firmou De Beers Consolidated Mines Limited. Tím se jméno bratří De Beers celosvětově proslavilo. Firma pak začala pracovat na gigantickém dole Kimberley, známém také jako Big Hole (Velká jáma). Bývalý důl Kimberley je 215 metrů hluboký (dříve 240 metrů, ke zvýšení dna došlo vlivem sesuvů půdy), jeho průměr je 1,6 kilometru a plocha 17 hektarů. V současnosti už existují i větší diamantové doly, ale Kimberley je stále největší jámou, kterou vyhloubila lidská ruka bez pomoci strojů.
Dnes je důl zaplavený do výšky 40ti metrů a od roku 1971 na jeho místě funguje muzeum hornictví, které je významným turistickým lákadlem. Návštěvníci se mohou podívat na rekonstrukci důlní šachty nebo tak zvaného Starého města, kde dělníci žili. A samozřejmě se přiučit něco o historii dolu.
Kimberley jako mnohá další města, která vyrostla na těžbě a těžkém průmyslu, dnes příliš neprosperuje. Mnoho rezidentů odchází hledat štěstí jinam a město je prý poměrně zanedbané.
