Historie japonského tetování: Umění irezumi zdobilo ramena námořníků, ale i členů zločinné Jakuzy
Inkoust pod povrchem kůže japonskou kulturu provází podle archeologických nálezů už několik století. Nejstarší tetování se vyskytla už na tvářích nebožtíků, kteří žili kolem roku pět tisíc před naším letopočtem. Za svou existenci prošla dlouhou fází, kdy je lidé vnímali jako znak kriminálníků a společenské spodiny. Formu, která se s jistými změnami zachovala až dodnes, nabralo umění japonských tatérů v 18. století našeho věku.
Irezumi, jak se v Japonsku tetování nazývá, s sebou nese mnoho komplikovaných pravidel a terminologií pro označení konkrétních typů obrázků umístěných na různých částech těla. Z původních jednoduchých malůvek se nakonec vyvinula typicky propracovaná tetování přes půl těla.
Primitivní formy trvalého malování na kůži praktikovali už staré východoasijské kmeny, pak ale toto umění na dlouhou dobu vyhaslo. Na počátku druhé poloviny minulého tisíciletí se tetováním označovali pouze vězni, jeho obliba mezi nižší vrstvou zapletenou do různých zákoutí podsvětí mu dodala nový rozměr. Jehlou a inkoustem tou dobou vznikaly postavy z japonské historie nebo mytické bytosti.
Zákazem tetování, který přišel v roce 1872, však trend tetovaček neskončil. Japonsko se otevřelo světu – touha námořníků a jiných příchozích cizinců odvézt si ze země suvenýr pouze přesunula dílny tatérů do utajení zadních místností obchodů s uměním. Díky tomu opustilo irezumi hranice Japonska a rozšířilo se i mezi západní civilizaci. Nálepky ilegality se však zbavilo až na konci 40. let minulého století po skončení války s USA. Povědomí o něm se pak rychle rozšířilo třeba kvůli oblíbenosti mezi členy Jakuzy, japonské mafie. Jistá zdrženlivost k veřejnému vystavování tetování se ale s japonskou společností vleče dodnes.
Motivy květin, draků a jiných bájných zvířat nebo vyobrazení usmívajících se gejš si můžete prohlédnout ve fotogalerii:
