Úžasné fotky „kočičího“ fotografa vás dojmou i pobaví
Walter Chandoha proslul především jako kočičí fotograf. Zemřel letos v lednu ve věku úctyhodných 98 let. V těchto dnech vychází u nakladatelství TASCHEN kniha jeho fotografií Cats. Photographs 1942–2018. Z mnoha koček udělal celebrity. Při pohledu na ně se často skoro roztečete a ještě častěji vyprsknete smíchy.
Během své dlouhé kariéry vyfotil americký fotograf Walter Chandoha více než 225 000 fotografií, na přibližně 90 000 z nich „pózují“ kočky. Jednou z nejznámějších je The Mob (Gang) z roku 1963. Když se fotograf přestěhoval na farmu v Annandale v New Yersey, společnost mu téměř neustále dělala banda koček. Protože je často krmil, chodily za ním jak pejsci. Když ho takhle jednou sledovaly, švihl sebou na silnici a pořídil ikonický snímek pětice koček, jejichž škála výrazů prostě nemá chybu.
Všechno to začalo bláznivým Locem – kotětem, které zachránil v roce 1948 před umrznutím z chladných ulic New Yorku. Sebral ho třesoucí se na ulici, strčil do kapsy a odnesl si ho domů. Jméno dostalo podle své poněkud zběsilé povahy. Nedostatkem fotogeničnosti rozhodně netrpělo. Jednoho dne se Loco potkalo se zrcadlem. Vznikla známá fotografie zuřivého kotěte bojujícího se svým „dvojníkem“, kterou otiskly časopisy po celém světě. Walterova 75 let trvající kariéra kočičího fotografa odstartovala a časem nabyla nebývalých rozměrů.
Svého času byly kočky všude. „Byl doby, kdy se kočky používaly k ilustrování prakticky čehokoliv. Nafotil jsem spoustu reklamních kampaní pro firmy s velkým obratem i malé začínající společnosti,“ vzpomínal Walter Chandoha. 34 knih, více než 300 titulních stránek a tisíce reklam – kočka, kam se podíváš.
Dokázal z nich vyloudit dokonalé postoje i výrazy. Někdy to byla náhoda, měl ale i pár fíglů. Krotitel tygrů mu poradil, jak přimět zvířata, aby se chovala tak, jak chce. Trik spočíval ve třech stěžejních elementech: trpělivosti, jídle a zvuku. „Trpělivost, jak víme, už máte. Jídlo je dáno. Když krmíte kočku, vydejte zvuk a ten znovu a znovu opakujte,“ řekl mu krotitel. Chandoha pak tyto zásady používal k ovládání až 11 koček najednou.
Pomáhala mu s nimi i jeho žena Marie. „Měla v rukou magii. Skrze svalové napětí cítila, jestli je kočka uvolněná. Pak řekla: Waltere, je připravena. A v ten moment bylo jisté, že kočka je v perfektním rozpoložení,“ vysvětloval Walter Chandoha.
Do práce s kočkami zapojil občas i své děti. Vznikla tak například úžasná fotografie jeho zatím napůl bezzubé dcery Pauly s koťátkem, které je na tom úplně stejně. Děti se aktivně zapojovaly nejen do fotografické kariéry svého otce, ale i do péče o spoustu koček, které rodina chovala na 46hektarové farmě. Podle Chandohy byly kočky jako zhypnotizované, když byly s dětmi. A neutíkaly před nimi, jak to dělávaly u dospělých, kteří si na nich vynucovali pozornost.
Walter Chandoha fotil kromě koček i jiná zvířata a také ovoce, zeleninu, květiny a pouliční scény New Yorku. Často se ho ptali, jestli fotí rád i psy. A přestože jich za svoji kariéru vyfotil nespočet, kočky stavěl na piedestal. „Výrazy psů jsou dost omezené. Nevymámíte z nich opravdu vzrušující pózu jako u koček. Kočky jsou moje nejoblíbenější zvířata. Už jen kvůli jejich neomezenému rozsahu postojů, držení těla, výrazu a zbarvení,“ řekl fotograf, který svou tvorbou kočkám vzdával hold po celý život.
