Fotogalerie: O víkendech je dálnice D1 plná uzavírek, na modernizovaných úsecích ale práce stojí
Jízda po D1 často představuje ryzí peklo. Velký kus viny na tom nesou četné modernizace. Dalo by se to ještě pochopit, pokud by na nich skutečně někdo pracoval. Kontrola webu Auto.cz však ukázala pravý opak. Tady je jejich svědectví: Je neděle 22. září. Slunný den s příjemnými teplotami už od rána. Čili povětrnostní podmínky, na něž si zhotovitelé modernizací na D1 nemůžou stěžovat. Z Prahy směr Brno vyrážíme v 7:23. Dělníci stavební firmy Eurovia CS by tak již měli být na značkách.
„Na všech částech, které modernizujeme, máme stanovené stejné pracovní doby, a to od 7.00 do 18.00 včetně víkendů,“ říká tisková mluvčí Eurovie Iveta Štočková. Řada dotazovaných osob najatých touto společností nám ovšem nabízí odlišné stanovisko o tom, kdy zamíří domů. „Ve čtyři odpoledne? To už tady rozhodně nebudeme,“ usmívá se třeba parta dělníků na přibližně 66. kilometru – v úseku mezi Souticemi a Loktem. De facto už nyní kolem desáté hodiny dopoledne tempo této čtyřčlenné skupinky odpovídá maximálně druhému převodovému stupni. Možná se pleteme, nicméně si stále myslíme, že klábosící lidé opření o lopatu ještě žádnou dálnici nepostavili.
Na druhou stranu nás těší, že alespoň občas nějakého živáčka na trojici úvodních úseků v realizaci Eurovie (Mirošovice-Hvězdonice, Soutice-Loket a Koberovice-Humpolec) potkáme. Zvlášť ten první připomíná spíše přehlídku vypnutých strojů a dělníků navléknutých do neviditelných plášťů z Harryho Pottera, byť Štočková mluví o plném nasazení lidí i techniky. Stejně tak hovoří o dodržování harmonogramu vůči objednavateli, jímž je Ředitelství silnic a dálnic. Ve vzduchu tak poletuje otázka, zda ŘSD nenachystalo příliš měkký rozvrh pro modernizaci. Nezapnuté bagry a spol. tomu docela nasvědčují.
A když už náhodou dělníky spatříme, vesměs hledí do mobilů, pokuřují cigarety nebo si jen prostě užívají den. „Naši zaměstnanci nejsou stroje, mají své potřeby, povinné přestávky vyplývající ze zákoníku práce,“ omlouvá je Štočková. Tomu samozřejmě rozumíme, proto vždy na úseku trávíme delší čas pozorováním, snažíme se vyhýbat době oběda a tak podobně. Pozoruhodné na tom je, že když nás drtivé množství zevlujících spatří, okamžitě začnou fungovat. K čemuž při čistém svědomí člověk obvykle nesáhne.
