Neztrácíme čas něčím, co nemá smysl! Seznamte se s novodobými válečnými veterány
Poprvé byli nasazeni během operace „Pouštní štít“ v prosinci 1990. Od té doby našich novodobých válečných veteránů výrazně přibylo. Fotografka Reflexu Thao několik z nich portrétovala v památníku na Vítkově.
„Navazujete na tradici československých legií, které stály u základů naší první svobodné Československé republiky, stejně jako na tradice bojovníků od Tobruku a Dukly, naplňujete poslání a povinnosti, které vyplývají z tragické zkušenosti mnichovské dohody, jejíž obětí jsme se nestali pouze my, ale ve svém důsledku celý svět,“ napsal v polovině ledna 1991 vrchní velitel ozbrojených sil, prezident Václav Havel, vojákům československé protichemické jednotky krátce před zahájením operace „Pouštní bouře“. Uvědomoval si, že jdou do války i jaká rizika to obnáší.
„Podpory prezidenta Václava Havla a ministra obrany Luboše Dobrovského si nesmírně vážím. Od generality jsem tehdy dostal šifrovkou zákaz – překročení hranic s Kuvajtem bylo nad rámec mandátu. Jenomže já neseděl v kanceláři, řešil jsem operační úkoly válčiště. Zabezpečovali jsme protichemickou ochranu dvěma saúdskoarabským brigádám, které měly vstoupit na území Kuvajtu mezi prvními. Teď si představte, že bychom zůstali sedět v písku a Saddám by použil chemické zbraně. Brigády by čekaly na signál a dohodnutou součinnost, najednou by však zjistily, že je nechráníme. Víte, tomu se ve válce říká zrada,“ vzpomíná bývalý velitel protichemické jednotky plukovník Ján Valo.
„Nemohl jsem se rozhodnout jinak. Obrátil jsem se šifrovou zprávou na ministra obrany. Po konzultaci s vrchním velitelem moje rozhodnutí odsouhlasil, vzal tím i část mé odpovědnosti na sebe. Nemusel to dělat, zůstalo by mi to na bedrech, od toho je velitel velitelem, aby velel, rozhodoval, jak situace vyžaduje, a nesl i následky. Riziko bylo veliké. Na začátku operace jsem obdržel prostor v poušti, kde mám pochovávat svoje lidi…“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
