Peter Freuchen: Polární dobrodruh a adept na nejdrsnějšího muže historie
Narodil se v Dánsku roku 1886. Jeho otec pro něj nechtěl nic jiného než klidný život a stabilní práci. Jenže Peter byl pravým opakem svých rodičů. Nade vše ho lákal risk a dobrodružství. Na popud rodiny sice nastoupil na medicínu, ale vysokou školu už po jednom semestru opustil. V roce 1906 se jako dvacetiletý vydává do Grónska na svou první výpravu.
Se psím spřežením tehdy urazil tisíce mil ledovou pustinou. Seznámil se s Inuity, naučil se jazyk a doprovázel je na loveckých výpravách. Společně lovili tuleně, mrože, velryby i lední medvědy. Se svou mohutnou dvoumetrovou postavou byl Freuchen k soubojům s šelmami takřka předurčený. Brzy se oblékl do kabátu z kožešiny medvěda, kterého sám zabil.
V roce 1910 zakládá Freuchen společně se svým druhem Rasmussenem obchodní osadu Thule v divočině na severozápadu Grónska. Název odvodili od termínu „Ultima Thule“, který používali středověcí kartografové pro místa za hranicemi známého světa. Osada sloužila jako základna pro tzv. Thule expedice, tedy sérii výprav uskutečněných mezi roky 1912 a 1933.
Freuchen se v Thule oženil s Inuitkou jménem Navarana Mequpaluk. Společně měli dvě děti. Chlapec byl pojmenován Mequsaq Avataq Igimaqssusuktoranguapaluk a dívka Pipaluk Jette Tukuminguaq Kasaluk Palika Hager. Freuchen se sice stal otcem, ale rozhodně se neusadil. Mezi přednáškami o inuitské kultuře pro návštěvníky v Thule stále vyrážel do neprobádaných arktických oblastí. Při jedné z výprav, která měla zjistit, jestli Grónsko a Pearyho země (poloostrov) neodděluje průliv, předvedl kousek, jenž z něj navždy učinil legendu.
Během tisícikilometrového treku zastihla výpravu sněhová bouře. Freuchen se pokusil schovat pod psí spřežení, ale nakonec byl zcela pohřben závějí. Ze sněhu se rychle stal led a dobrodruh se ocitl ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Freuchen u sebe neměl svou obvyklou velkorysou výbavu nožů a kopí. A tak musel improvizovat. Nejprve učinil to, co by se stalo většině z nás v takové situaci. A poté si z daných exkrementů vytvořil improvizovanou dýku. S její pomocí se vykopal ze zmrzlé závěje. Po návratu do tábora zjistil, že mu prsty na noze infikovala sněť a celá končetina byla omrzlá. Sám sobě provedl bez anestezie amputaci a chybějící část těla nahradil stanovým kolíkem.
Freuchenova žena Navarana Mequpaluk zemřela v roce 1921 na španělskou chřipku, a dobrodruh se tak začíná čím dál častěji vracet do Dánska. Vstupuje do Sociální demokracie a živí se novinařinou. V roce 1924 se pak žení podruhé. Magdalene Vang Lauridsen byla dcerou ředitele národní banky a její rodina vlastnila časopis, který Freuchen začal po čase řídit z pozice šéfredaktora. V téže době si zahrál ve filmu Eskimo natočeném podle jeho knihy. A snímek samozřejmě získal Oscara.
Freuchen byl vždy proti jakémukoliv druhu diskriminace. Jeho přátele tvrdili, že kdykoliv slyšel projevy antisemitismu, nakráčel k dotyčnému, založil ruce v bok své dvoumetrové postavy a začal tvrdit, že je žid. Logicky se proto během 2. světové války přidal k odboji. Samotný Hitler ho vnímal jako hrozbu a nařídil jeho zatčení a popravu. Freuchen byl sice skutečně dopaden, ale z francouzské internace utekl. Do Švédska.
Ještě před koncem války Freuchen odjíždí do New Yorku společně se svou třetí a poslední ženou, židovskou ilustrátorkou Dagmar Cohn. Zatímco manželka pokračuje v práci ilustrátorky, Freuchen se přidává ke Klubu newyorských dobrodruhů. Až do smrti žije klidným způsobem života (na jeho poměry). Umírá v roce 1957 ve věku 71 let. Tři dny poté, co dokončuje poslední knihu – Book of the Seven Seas.
Jeho popel byl rozptýlen nad grónským Thule.
