Franklin Delano Roosevelt: Život, dílo a smrt prezidenta USA i čelného představitele Velké trojky
Před 75 lety, 12. dubna 1945, dva měsíce po návratu z jaltské konference, podlehl ve Warm Springs v Georgii mozkové mrtvici dvaatřicátý prezident Spojených států amerických Franklin Delano Roosevelt, spolu s Churchillem a Stalinem vedoucí představitel Velké trojky za druhé světové války.
Narodil se 30. ledna 1882 v newyorském Hyde Parku. Roku 1904 absolvoval Harvard a v roce 1908 vystudoval práva na Kolumbijské univerzitě. O dva roky později byl zvolen senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde setrval až do roku 1920, kdy – pravda, neúspěšně – kandidoval na funkci viceprezidenta. Ve třiadvaceti letech se oženil se svou sestřenicí Eleanor.
Kolečkové křeslo a Nový úděl
Roku 1921 Roosevelta postihla dětská obrna, na jejíž následky částečně ochrnul a někdy používal kolečkové křeslo. V roce 1928 se stal guvernérem státu New York a vyhlásil kampaň proti korupci. V roce 1932 kandidoval na prezidenta za Demokratickou stranu a vyhlásil plán New Deal (Nový úděl), jenž se začal realizovat po mimořádném zasedání Kongresu ve dnech 9. března až 16. června 1933. Jeho cílem bylo překonání drtivých následků světové hospodářské krize, vypuknuvší po krachu na newyorské burze 24. října 1929. Krize dolehla obzvláště těžce na USA a Německo, kde přivedla k moci Hitlerovy nacisty. Rooseveltův Nový úděl předpokládal státní zásahy do hospodářského života, kontrolu finančního a bankovního systému, plánovité řízení průmyslové a regulaci zemědělské výroby, což mělo vést k ozdravění ekonomiky.
Neúspěšný atentát a rozhovory od krbu
Patnáctého února 1933 spáchal Giuseppe Zangara na Roosevelta atentát, při němž Franklin Delano sice vyvázl bez zranění, ale na jeho následky zemřel starosta Chicaga českého původu Antonín Čermák. Před smrtí údajně prohlásil: „Jsem rád, že jsem to byl já, a ne vy.“
Čtvrtého března 1933, po složení prezidentské přísahy, pronesl Roosevelt pamětihodný nástupní projev: „Radost a mravní povzbuzení z práce již nemusí být zapomínány v šílené honbě za prchavým ziskem. Ty temné dny budou stát za vše, čím jsme za ně zaplatili, poučí-li nás, že naším pravým údělem není být obsluhováni, nýbrž sloužit sami sobě a svým bližním.
Poznání, že hmotné bohatství není pravou mírou úspěchu, jde ruku v ruce se zavržením mylného názoru, že úřad a vysoká politická hodnost mají být ceněny jen podle míry hrdosti a osobního zisku; v peněžnictví a v obchodě pak je nutno skoncovat s chováním, jež příliš často dávalo posvátné důvěře vzhled bezcitné a sobecké nepravosti.
Není divu, že důvěra chřadne; vždyť se jí daří jen v poctivosti, ve cti, v posvátnosti závazků, ve věrné ochraně, v nesobeckém podnikání. Bez toho všeho nemůže důvěra žít.
Obnova však nevolá jen po změnách v mravnosti. Tento stát volá po činech, po okamžitých činech.
Naším největším a předním úkolem je dát lidem práci. Není to problém neřešitelný, přistoupíme-li k němu moudře a statečně.
Částečně to můžeme dokázat přímým vládním náborem, jednajíce, jako bychom jednali v nebezpečí války; zároveň však poskytnutím zaměstnání uskutečníme vysoce žádoucí veřejné práce, jež povzbudí a zreorganizují využití našich přírodních zdrojů.“
Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později a vžil se pro ně název rozhovory od krbu.
Neslýchané: pokus o puč a prezident na straně dělníků
Rooseveltův Nový úděl se nezamlouval řadě vlivných osobností, jež ho pokládaly za přespříliš levičácký. V roce 1934 se prezidentova administrativa ocitla v přímém ohrožení, neboť skupina bohatých průmyslníků naplánovala vojenský převrat (takzvaný Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu. V dějinách Spojených států to bylo něco naprosto nevídaného, zapadajícího spíše do rámce četných latinskoamerických diktatur. Konspirátoři hledali podporu u generálmajora Smedleyho Butlera, který však jejich komplot překazil a o puči svědčil před Kongresem.
Na přelomu let 1936 až 1937 vypukla v michiganském Flintu stávka automobilových dělníků, již hodlal viceprezident John Garner tvrdě potlačit. Roosevelt však jakýkoli zásah odmítl, a dokonce se postavil na stranu dělníků. Stávka, jež původně na americké poměry nepředstavovala nic neobvyklého, zdaleka přesáhla svůj lokální význam a přivedla v masovém měřítku automobilové dělníky do odborů, zlepšila jejich úroveň a Roosevelt u nich zabodoval.
Čtyři svobody
Šestého ledna 1941, tedy ještě před vstupem Spojených států do druhé světové války, pronesl Roosevelt ke Kongresu slavný projev:
„V budoucích dnech, které se snažíme zabezpečit, hledíme vstříc světu založenému na čtyřech stěžejních lidských svobodách.
První je svoboda slova a projevu – všude na světě.
Druhá je svoboda každého člověka vyznávat Boha po svém – všude na světě.
Třetí je vysvobození z nouze, což znamená, přeloženo do světových pojmů, hospodářské dorozumění, zajišťující v každé zemi zdravý mírový život všem obyvatelům – všude na světě.
Čtvrté je vysvobození ze strachu, což znamená, přeloženo do světových pojmů, všesvětové omezení zbrojení do takové míry a v tak plném rozsahu, aby žádný stát nebyl schopen spáchat hmotný útok na žádného souseda – nikde na světě.
Tohle nikterak není vidina dalekého tisíciletí. Tohle je jasná základna takového světa, jakého můžeme dosíci za svých časů a v tomto pokolení. Takový svět je přímým protikladem takzvaného nového řádu tyranie, který se diktátoři pokoušejí vytvořit třeskem bomb.“
Vyhrát válku a po ní i mír
Po vypuknutí druhé světové války USA sice vyhlásily neutralitu, Roosevelt nicméně nenechával nikoho na pochybách, na čí straně jsou jeho sympatie: „Můžeme zůstat neutrální ve svých činech, nikoli však ve svých srdcích.“ Prosadil Zákon o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act), na jehož základě USA vydatně podporovaly Britské společenství národů, Sovětský svaz, Čínu a další země bojující proti mocnostem Osy, jimž poskytly pomoc v hodnotě tehdy astronomických 46 miliard dolarů. Od jeho přijetí 11. března 1941 do 1. října 1945 obdržel jen SSSR 14 795 letadel, 7537 tanků, 375 883 nákladních automobilů, jež významně přispěly k úspěchu ofenzív Rudé armády, 51 503 jeepy, 35 170 motocykl, 8701 traktor, 8218 protiletadlových kanónů, 131 633 samopalů, 345 735 tun výbušnin, 1981 lokomotiv, 11 155 železničních vagónů a plošin, 540 000 tun kolejnic, 1 690 000 kilometrů polních telefonních kabelů, potraviny v hodnotě 1 312 000 000 dolarů, 2 670 000 tun pohonných hmot, 842 000 tun průmyslových chemikálií, 3 786 000 pneumatik, 49 000 tun kůže a patnáct miliónů párů obuvi – to vše v celkové hodnotě 11 260 343 603 dolary.
Roosevelt vydal 9. prosince 1941, dva dny po japonském útoku na Pearl Harbor, válečné poselství, v němž mimo jiné pravil: „Nenadálé zločinné útoky spáchané Japonci v Tichomoří značí vyvrcholení plného desetiletí mezinárodní nemravnosti.
Mocní a obratní gangsteři se shlukli v bandu a rozpoutali válku proti všemu lidskému pokolení. Teď vmetli svou výzvu do tváře Spojeným státům americkým. Japonci zrádně porušili dávný mír, který mezi námi trval. Mnoho amerických vojáků a námořníků bylo nepřátelským činem zabito. Americké lodi byly potopeny, americké letouny zničeny.
Kongres a lid Spojených států výzvu přijaly.
Bojujeme teď spolu s ostatními svobodnými národy za udržení svého práva žít mezi svými světovými sousedy ve svobodě a společné slušnosti, prosti strachu z přepadení... (…)
Vyhrajeme válku a vyhrajeme mír, který přijde po ní.“
Zbrojnice demokracie
Za války se beze zbytku naplnila Rooseveltova slova, že Spojené státy se musí stát „zbrojnicí demokracie“. Jejich mamutí průmysl, neohrožovaný žádnými nálety, leda snad občasnými stávkami, vychrlil od července 1940 do srpna 1945 podle Malé encyklopedie: Druhá světová válka 1939–1945 7803 těžká polní děla, 54 532 lehkých polních děl a protitankových kanónů, 116 097 tankových kanónů a houfnic, 27 080 kanónů a houfnic pro samohybné podvozky, 156 587 leteckých palubních kanónů, 49 775 protiletadlových kanónů, 158 500 11,43cm letounových raketometů, 476 628 6cm pancéřovek (bazook), 244 15,5cm, 31 104 8,1cm a 77 706 6cm minometů, 2 679 819 kulometů, 6 552 290 pěchotních pušek, 6 117 827 7,62mm karabin, 2 008 267 samopalů, 1 877 069 11,43mm pistolí, 889 203 9,65mm revolvery, 28 919 lehkých, 57 027 středních a 2264 těžkých tanků, 46 706 samohybných podvozků, 113 967 jiných bojových vozidel, 9887 167 lehkých aut, včetně 634 569 jeepů, 428 196 jedenapůltunových a 812 662 jedenapůl- až dvouapůltunových středních a 153 686 těžkých aut. Od roku 1939 do srpna 1945 vyrobily USA 303 713 letadel – zdaleka nejvíc ze všech účastníků druhé světové války a víc, než vyprodukovaly všechny mocnosti Osy dohromady. Podle knihy Jaroslava a Ivana Hrbkových Vítězství přichází z moře americké loděnice postavily 12 bitevních, 26 letadlových a 110 eskortních letadlových lodí, 12 těžkých a 33 lehkých křižníků, 256 torpédoborců, 605 eskortních torpédoborců, šalup, fregat a korvet a 177 ponorek. I přes utrpěné citelné ztráty Námořnictvo Spojených států vyšlo z druhé světové války jako bezkonkurenčně nejsilnější na světě.
Tato fakta je dobré uvést právě letos, kdy si připomínáme 75. výročí konce celosvětového válečného konfliktu.
Druhá Listina práv
Krátce po svém posledním výročním projevu k národu z 11. ledna 1944, jejž kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu četl pro rozhlas, nastínil Roosevelt návrh nazývaný Druhá Listina práv (Second Bill of Rights), známý též jako Listina hospodářských práv. Návrh kromě dosavadních základních práv zaručoval právo každého Američana na zdravotní péči, na vzdělání a na práci se životaschopným platovým ohodnocením (jinak řečeno, právo na zaměstnání se mzdou postačující na nákup odpovídajících potravin, ošacení, důstojné bydlení a odpočinek).
Roosevelt svůj úřad zastával nejdéle ze všech amerických prezidentů a jako jediný byl zvolen čtyřikrát za sebou. Jeho celoživotní dílo a v neposlední řadě ušlechtilá tvář a oduševnělé vzezření ho řadí mezi největší prezidenty Spojených států, pro něž vzletná slova o demokracii a svobodě nebyla jen prázdnými frázemi.
