Zákaz peněz a mučení elektrickými šoky. Zapomenutý teror Rudých Khmerů začal před 45 lety
Mladý muž s pasem na jméno Saloth Sar opouští Kambodžu a míří do Paříže, v srdci Francie má studovat technickou školu. Po třech letech ale Evropu opouští, studium bylo nad jeho síly. Získal však něco mnohem cennějšího, učarovaly mu marxistické myšlenky. O pár let později ho bude celý svět znát jako Pol Pota, který má na svědomí jednu z nejhorších genocid 20. století. Rudí Khmerové se dostali k moci 17. dubna 1975.
Cesta ke krvavé epizodě kambodžských dějin začíná v 60. letech. Situace v zemi je složitá, ze severu ji ohrožují komunistické jednotky sousedního Vietnamu. Na domácí politické scéně figuruje král, kterého později svrhne proamerický vůdce Lon Nol. V této době vzniká Komunistická strana Kampučie, její odpůrci jí překřtí na stranu Rudých Khmerů. Ani okolní klima není ideální, což hraje do karet právě kambodžské komunistické odnoži, sbližuje se stejně smýšlejícím Vietnamem.
Průlom nastává, když se do hry vloží Pol Pot. Bývalý učitel dějepisu a francouzštiny jde do čela Rudých Khmerů v roce 1962. Strana se začíná profilovat a jako hlavní ideologii přijímá maoismus, který by se dal označit za radikálnější komunismus. Hlavním podporovatelem se stává Čína, se kterou se Pol Pot sbližuje. Jediným protivník se stal prezident Lon Nol, ten je nakonec po pětileté občanské válce poražen a utíká ze země.
Ideální společnost?
Rudí Khmerové dobývají Phnompenh a začíná čtyřleté období šílených ekonomických experimentů a mučení. Pol Pot si vytvořil kompilát z několika ideologií, hlavní myšlenkou byl maoismus, jenž doplnil nacionalismem. Sluší se dodat, že diktátor si vybíral jen to, co se mu hodilo. Pol Pot chtěl, aby Kambodža opustila kapitalismus a vrhla se rovnou do teplé náruče komunismu. Hlavním symbolem západní ideologie se stala města, která byla jednoduše zrušena.
Lidé byli vyhnáni do džunglí, kde měli pracovat. Druhým výdobytkem byly peníze, ty přestaly pro normální obyvatelé existovat. Pol Pot zrušil obchody a zakázal podnikání. Obyvatelé museli nosit černé uniformy, snažil se potlačit i rodinu. Manželské páry si byly přidělovány, mohly spolu trávit jen určitý čas na to, aby zplodily děti. Potomky si pak vzala pod svou správu strana. Tento „luxus“ si užívali obyčejní Kambodžané, na všechny ostatní čekalo něco mnohem horšího.
Národností a náboženské menšiny začaly být tvrdě perzekuovány. Stranou nezůstali ani odpůrci zvráceného režimu. Smutným mementem se stala škola Tuol Sleng, kterou si Pol Pot vybral jako hlavní mučírnu. Přeživší shodně vypovídají, že trýznitelé po nich chtěli přiznání, zda spolupracují se CIA či KGB. Mezi klasické tresty patřilo mlácení bambusovou tyčí, trhání nehtů či zvláštní postele s elektrickým proudem.
Komunisté vs. komunisté
Šílené byly také popravy. Zastřelení patřilo mezi humánnější způsoby. Běžně byli vězni rozdupáni slony, setnuti mačetou či umláceni motykami či lopatami. Dle oficiálních údajů přišlo o život 1,5 milionů lidí, reálný počet se odhaduje ke třem milionům.
Celý experiment skončil na konci 70. let. Rudí Khmerové se dlouhodobě hašteřili s Vietnamem, poté přišla osudová chyba. Pol Pot dal rozkaz k vyvraždění vesnice Ba Chúc, ta ale byla vietnamská. Sousední stát začal jednat a na přelomu roku 1978 a 1979 vtrhl do Kambodži. Pol Pot uprchl do Thajska, kde se skrýval a dokonce na začátku 80. let rozpustil stranu Rudých Khmerů. Zvráceného diktátora otrávili jeho nejbližší v roce 1998, Kambodža se však se s následky děsivé historie potýká dodnes.
