Soudruh, filozof i loutka. Před 150 lety se narodil věčný Vladimir Iljič Lenin
Jeho jméno je spojováno s ideologií, která v Československu zakotvila na útrpných čtyřicet let. Byly mu stavěny sochy a pojmenovávány po něm parky či ulice. Velkou část svého života strávil v exilu, těsně před smrtí varoval své okolí před Stalinem. Jaký byl život člověka, který změnil životy milionů lidí?
Narodil se jako Vladimir Iljič Uljanov 22. dubna 1870 ve městě Simbirsk. Dnes bychom Leninovo rodiště našli na mapě pod jménem Uljanovsk. Změnu názvu nařídil sám Stalin v roce 1924. Není tajemstvím, že v rodišti zakladatele Sovětského svazu vyrůstal i jeho pozdější oponent Alexandr Kerenský, předseda prozatímní vlády v roce 1917.
Osud Leninovi namíchal zvláštní původ. Jeho otec pracoval jako ředitel, později se stal dokonce šlechticem. Dědeček budoucího vůdce bolševiků byl pro změnu žid. Sám Lenin skočil do školních let rovnýma nohama, chtěl se stát právníkem. Během studia ho ale zaskočila smrt jeho bratra Alexandra. Ten byl obviněn z příprav atentátu na cara Alexandra III., 20. května 1887 jej popravili v Petrohradu. Incident výrazně ovlivnil Leninovo myšlení. Další příčinou se stalo studium filozofie.
Osudový Marx
Jako student objevil hegelovské učení, skrze něj se dostal ke Karlu Marxovi. Tento fakt mu ovšem nebránil v dokončení studií, nicméně boj proti carskému režimu se dostal na první místo. Na přelomu století zakládá první levicové uskupení. Trest následuje záhy, na tři roky se stane jeho domovem sibiřská vesnice Šušenskoje. Ve vyhnanství potkává svou osudovou ženu, aktivistku Naděždu Krupskou.
Na začátku 20. století míří do emigrace, konkrétně do německého Schwabingu. V zahraničí se Lenin věnuje psaní knih, zakládá také časopis Jiskra. Postupem času třídí a upevňuje své názory a postoje a stává se výraznou postavou. Roku 1905 se vrací do vlasti a účastní se neúspěšné revoluce, poté míří zpět do exilu. Čas tráví ve Švýcarsku či Londýně, kde se sbližuje s další důležitou postavou Lvem Trockým.
Lenin se snažil svrhnout carský režim v milovaném Rusku, nicméně Únorová revoluce odstartovala bez něj. V tu dobu osnoval plán, jak se do vlasti vrátit. Pomoc našel v Německu, které tehdy bojovalo na západní i východní frontě. V Leninovi viděli možnost, jak destabilizovat režim. Levicový revolucionář se do Ruska vrací jako topič parní lokomotivy.
Z topiče charismatickým vůdcem
Po příjezdu prohlásí revoluci za buržoazní a chystá se na tu pravou socialistickou. Tu známe z učebnic jako Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Lenin poráží svého soka Kerenského a moc třímají v rukou sověty, ve kterých sílí hlasy radikálních bolševiků. Po ovládnutí státu podepíše Brestlitevský mír a začne se soustředit na domácí politiku. Zakládá také Komunistickou internacionálu.
Nejdříve se vypořádá se svými odpůrci, v Rusku proběhne občanská válka. Na jejím konci se raduje právě frakce bolševiků. Lenin realizuje své učení, bojuje s církví, prosazuje kolektivizaci a modernizuje Rusko. Jeho plány překazí ekonomika, jež je v dezolátním stavu. V zemi se zavádí program NEP (Nová ekonomická politika), ve kterém je dovoleno drobným podnikatelům provozovat své živnosti.
Ve 20. letech Lenina dostihnou hříchy z mládí. Trpí syfilidou, později jej zasáhne mozková mrtvice. I přes to všechno nechybí u vzniku Sovětského svazu na konci roku 1922. Do samotné smrti 21. ledna 1924 zastává funkci vůdce Bolševické strany. V tu dobu je pouhým stínem své někdejší osobnosti a je v područí Stalina. Někteří historici se dodnes přou o to, zda zemřel na další záchvat mrtvice, či byl otráven na něčí rozkaz.
Po jeho smrti se chytá moci Stalin, který udržuje Leninův kult. Jeho tělo nechá nabalzamovat a vystavit v Leninově mauzoleu v Moskvě, k vidění je v hlavním městě Ruska dodnes. Sám tajně doufá ve stejné pocty, jenže Stalinovu mrtvolu balzamovači špatně ošetří a po několika týdnech musí být vůdce pohřben.
Lenin se stále těší velké oblibě, ale ve větší míře je i parodován. Zlidověla také hláška o věčném Leninovi. Revolucionář byl dokonce ztvárněn i v buržoazním seriálu Simpsonovi. Je otázkou, zda by to první soudruh považoval za poctu či urážku.
