Americké tanky v Brně - ovšem ve službách Rudé armády, která před 75 lety osvobodila Brno
Pátého dubna 1945, kdy sovětská 7. gardová armáda usilovala o násilný přechod řeky Moravy, začala brněnská fáze bratislavsko-brněnské samostatné frontové operace Rudé armády. Až po šesti dnech bojů se 7. gardová armáda zachytila na rakouském území.
Po útoku na brněnském směru zahájeném 8. gardovou jezdeckou divizí se od 7. dubna odehrávaly velice těžké boje též na přístupech k Lanžhotu, který sovětská vojska osvobodila poté, co odrazila četné německé protizteče, teprve 11. dubna, a to za vydatné podpory bitevního letectva 5. letecké armády.
Rumuni zde nechyběli
Koncentrace německých sil u Lanžhotu usnadnila postup sovětské 53. armády, jež pronikla přes Gbely k řece Moravě a po jejím překročení vtrhla 12. dubna od Rohatce do boku protivníka bránícího Hodonín, jejž během noci osvobodila. Ve dnech 14. a 15. dubna vzniklo na celém úseku souvislé předmostí, široké asi 25 kilometrů a 20 kilometrů hluboké.
Na středním úseku fronty překročila rumunská 1. armáda pod velením sborového generála Vasile Atanasia do 14. dubna Bílé Karpaty a mezi Strážnicí a Uherským Ostrohem se přiblížila k řece Moravě. Na pravém křídle 2. ukrajinského frontu dosáhla sovětská 40. armáda Váhu a do 10. dubna osvobodila Nové Mesto nad Váhom a Trenčín. Rumunská 4. armáda pod velením sborového generála Nicolae Dăscăleska a sovětská 54. pevnostní brigáda v té době překonaly masív Veľké Fatry a 11. dubna spolu s 1. československým armádním sborem vstoupily do Martina, ležícího na styku 2. a 4. ukrajinského frontu. V následujících dnech tyto jednotky zahájily boj o Malou Fatru.
Rudá armáda posiluje, ale Němci také a jejich odpor sílí
Pro další období operace, probíhající ve dnech 15. až 26. dubna, posílila 2. ukrajinský front na nejexponovanějších úsecích 6. gardová tanková armáda a dva sbory. Na síle však nabývala rovněž německá vojska, k nimž se přidaly jednotky ustupující z Rakouska po pádu Vídně 13. dubna. Počátkem května, v předvečer bezpodmínečné kapitulace třetí říše, čítalo německé uskupení na jižní Moravě přes 200 000 vojáků.
Hlavní úkol nyní ležel na levokřídelních armádách, majících obchvátit a dobýt moravskou metropoli Brno. Na znojemském směru se soustředily svazky levého křídla 7. gardové armády, 6. gardová tanková armáda a 2. gardový mechanizovaný sbor, hodlající provést násilný přechod Dyje a vytvořit předmostí u Hrušovan nad Jevišovkou. Mohutné úderné uskupení – 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina, levé křídlo 53. armády a 7. mechanizovaný sbor – mělo útočit na Brno, kdežto 40. armáda v součinnosti s rumunskou 4. armádou měla rozvíjet útok ve směru Trenčín–Uherský Brod–Kroměříž. Patnáctého dubna přešla sovětská vojska do útoku na celé šířce fronty, avšak levokřídelním jednotkám se na znojemském směru vzhledem k urputnému odporu nepřítele nepodařilo překročit Dyji. Šestá gardová tanková armáda se po zastavení útoku 22. dubna přesunula na brněnský směr. Pravé křídlo 7. gardové armády sice 20. dubna překročilo československou hranici a v dalších dvou dnech osvobodilo Valtice, Lednici a Mikulov, ale na Dyji ho Němci také zadrželi.
Armády na pravém křídle 2. ukrajinského frontu v krajně nepříznivých terénních podmínkách postupovaly jen velmi zvolna přes slovensko-moravské pomezí a 26. dubna osvobodily Uherský Brod.
Hlavní úder – na Brno!
Patnáctého dubna vyrazil ve směru Brno 7. mechanizovaný sbor a večer druhého dne překročil severozápadně od Uherčic Svratku a postoupil k jihomoravské metropoli. Nicméně od 17. dubna odpor Němců citelně zesílil. Opírali se totiž o poslední souvislé obranné pásmo, táhnoucí se od Klobouk u Brna přes Těšany, Rajhrad, Ořechov až ke Střelicím. Východně od Svratky se až do 20. dubna odehrávaly velmi těžké boje, a to zejména v prostoru Šitbořice–Těšany. Velitel zmasakrované sovětské 10. jezdecké divize se v Těšanech pro jistotu zastřelil. Západně od řeky rozvíjely útok ve směru Hrušovany u Brna–Rajhrad další svazky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny. Třináctá gardová jezdecká divize 18. dubna pronikla do Ivančic, Neslovic a Tetčic a na této čáře přešla do obrany a za pomoci partyzánské družiny Josefa Hybeše po tři týdny zajišťovala bok hlavního úderného uskupení v brněnské oblasti.
Část sil 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny se dostala až do Popůvek. Mezi 20. a 22. dubnem probíhaly přesuny a posilování sovětských vojsk. Na západ od Svratky se v pásmu od Holasic přes Rajhrad, Ořechov až po Střelice rozmístila 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina, posílená 50. střeleckým sborem, mající proniknout do Brna od jihozápadu, západu, severozápadu a zároveň se na jeho severních okrajích spojit s tankovými jednotkami. Východně od Svratky se nacházelo levé křídlo 53. armády, pověřené provedením průlomu opevnění a vniknutím do Brna od jihu a jihovýchodu společně s 6. gardovou tankovou armádou, jež dostala úkol rozšířit průlom a obchvátit město od východu a severovýchodu.
Třiadvacátého dubna Rudá armáda vyrazila k závěrečnému útoku na moravskou metropoli, po tvrdých dvoudenních bojích prolomila v noci na 25. duben německou obranu v celé šíři a rychlé svazky zahájily provádění obkličovacího manévru. Do večera osvobodily předměstí ve východní, jižní i západní části Brna a během následujícího dne sovětská vojska vstřícnými údery ovládla vnitřní město a většinu zbývajících předměstí, takže večer 26. dubna bylo Brno svobodné. K žádnému jásotu ovšem nedošlo u německé menšiny. Brňané si všimli, že některé sovětské tankové jednotky měly ve výzbroji americké tanky Sherman, dodané v rámci Zákona o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act).
Těžké ztráty
Brno za druhé světové války spojeneckými nálety a boji o město značně utrpělo. Z 26 280 domů 1277 bylo úplně zničeno, 1160 poškozeno tak silně, že je museli strhnout, 2775 bylo poškozeno těžce a 8504 lehce. Škody přesáhly půldruhé miliardy korun. Podle článku Libora Vykoupila otištěného v Brněnském deníku.cz během pouličních bojů zahynulo 1200 civilistů. Při osvobozování Brna přišlo o život 4246 sovětských a 71 rumunských vojáků. Německé ztráty činily asi 7000 vojáků, z toho přímo v Brně tři tisíce.
Do 26. dubna současně postoupila vojska na pravém křídle 53. armády a rumunská 1. armáda na čáru Slavkov u Brna–Kyjov–Bzenec–Uherský Ostroh. Po skončení bojů o moravskou metropoli dosahovalo útočné pásmo 2. ukrajinského frontu na našem území třísetkilometrové šířky.
Závěrečné období bratislavsko-brněnské operace probíhalo od 27. dubna do 5. května. V průběhu její brněnské fáze bylo osvobozeno jihomoravské území o rozloze přesahující 10 000 kilometrů čtverečních. Na jižní Moravě v brněnské a následující pražské operaci zahynulo přes 10 000 sovětských a asi 1500 rumunských vojáků (na Ústředním hřbitově v Brně je pohřben 1501 rumunský voják). Celkem trvala bratislavsko-brněnská operace 42 dní, šířka útočného pásma dosáhla v průměru 150 kilometrů a útočící vojska postoupila na hlavním směru zhruba o 200 kilometrů. Rudá armáda zajala 101 500 vojáků a ukořistila 2200 děl a minometů, 435 tanků a samohybných děl a 330 bojových letounů. Podle knihy Eduarda Čejky a Karla Richtera Historické události – druhá světová válka v průběhu bratislavsko-brněnské operace vítězové rozdrtili devět divizí.
