Židé žijí v Říši středu už od 8. století. Jak se ukrývali za války? Sledujte unikátní pořad na Facebooku Reflexu
Někteří badatelé tvrdí, že dějiny Židů v Číně začínají již v 6. století před naším letopočtem za dynastie Čou, k tomu však nejsou žádné archeologické či jiné materiální důkazy. Všeobecně se tak počítají počátky židovské přítomnosti až od 8. století našeho letopočtu, za vlády dynastie Tang, kdy do Říše středu dorazily první skupinky obchodníků po Hedvábné stezce a usazovali se podél ní. Dnes od 18 hodin můžete na Facebooku Reflexu sledovat premiéru speciálního hudebního pořadu Židé v říši středu. Dějiny izraleského národa a Číny jsou zajímavě propojené.
Zlatý věk nastává v 10. - 12. století s příchodem dynastie severního Songu, jejíž vládci pozvali Židy do svého hlavního města Kaifengu, kde jim zaručili veškerá práva, včetně náboženských. Tehdy také došlo v Číně k velkému rozmachu obchodu, vědy a kultury, a právě do té doby se datují slavné čínské vynálezy jako střelný prach, kompas, ale třeba i knihtisk, který zde tak o čtyři století předběhl Gutenberga.
Rok 1938
Nejvýznamnější kapitolou židovské přítomnosti v Číně je období 2. světové války. Po katastrofálním výsledku konference v Evianu v r. 1938 se evropským Židům doslova zavřely dveře většiny zemí na všech kontinentech. Bylo jen několik výjimek, jednu z nich představovala právě Čína. Do Šanghaje dorazilo od poloviny třicátých let do r. 1941 více než 30 tisíc Židů, přičemž velká část z nich emigrovala z Československa.
Touto dosud nepříliš známou historií se systematicky zabývalo i několik českých historiků, např. Jiří Kuděla ve studii „Českoslovenští židé v Šanghaji“, vydané v r. 2004, nebo Mečislav Borák ve stati „Šanghaj a záchrana židů z Ostravska“ z r. 2007. Za zmínku stojí i paměti Anny Votické „Zachráněna v šanghajském ghettu“, vydané nedávno v nakladatelství P3K.
Ghetto Šanghaj
I do Šanghaje ale dorazila nacistická persekuce. Stalo se tak po útoku na Pearl Harbour, kdy toto území obsadili Japonci. Ti sice odmítli plán svých německých spojenců, aby i tady došlo ke „konečnému řešení“, židovští uprchlíci však byli evakuováni do ghetta v šanghajské čtvrti Hongkou, kde byli jakožto cizí občané drženi do konce války. Co se stalo po ní? Čínská občanská válka jim nedovolila zůstat, buď se museli vrátit do svých původních domovů, nebo emigrovali do Izraele, který mezitím vznikl.
I tak někteří zůstali, dokonce i za „kulturní revoluce“ a po ní. Například Morris Cohen, který byl dokonce generálem čínské armády a přítelem zakladatele moderního čínského státu Sunjatsena a jeho manželky Sung Čching-ling (která po ustavení Čínské lidové republiky v roce 1949 jako jediná z rodiny zůstala v Číně a stala se náměstkyní předsedy Ústřední lidové vlády ČLR). nebo Israel Epstein, šéfredaktor vlivného časopisu Přestavba Číny (China Reconstructs), později přejmenovaný na Čína dnes (China Today), či spisovatel a sinolog Sidney Shapiro, který je dodnes členem Národní politické rady Čínské lidové republiky.
Zlatý věk
Synagoga v samém srdci Kaifengu, připomínající spíše pagodu, byla vybudována v roce 1163, velkého rozkvětu dosáhla zdejší komunita i za éry slavné dynastie Ming, která vládla od 14. do 17. století. V té době zde žilo na 500 rodin, tedy až pět tisíc osob židovského vyznání, a to
ve velmi vážených a důležitých pozicích, dokonce i vládních. Je to však také počátek spontánní asimilace, která vyvrcholila po roce 1663, kdy Kaifeng postihly zničující záplavy Žluté řeky. Synagoga pak sice byla obnovena, ale téměř nikdo ji již nenavštěvoval, komunita neměla ani rabína, nemluvila hebrejsky, mnozí přijali čínská jména a postupně si brali čínské partnery. Když do Číny v 19. století dorazili Židé ze Západu, už tu našli jen pozůstatky kdysi slavné historie.
Nová doba
Novodobý příchod židovských imigrantů probíhal v několika vlnách, nejdříve se sem vydali Sefardové z britských kolonií, z Bagdádu, Bombaje či Singapuru. Byli to většinou obchodníci, kteří chtěli expandovat na východní trhy. Přesto, že zde nejspíše zamýšleli vybudovat jen přestupní stanice, postupem času se natolik etablovali, že tu již zůstali i se svými rodinami. Jedním z nejvýznamnějších byl David Sasoon, zakladatel slavné rodinné dynastie, která stála za obrovským průmyslovým rozmachem Hong Kongu a Šanghaje v polovině 19. století. Známé jsou také rodiny Kadoorie a Hardoon. Tito podnikatelé ovlivnili nejen Čínu, ale celý Dálný východ. Byli zároveň štědrými mecenáši, stavěli synagogy a školy, přispívali na mnohé dobročinné projekty.
Tyto rodiny sehrály významnou roli při integraci židovských uprchlíků z Ruska. Tato (aškenázská) vlna utíkala před pogromy konce 19. století většinou do Ameriky, ale málokdo ví, že se mnozí vydali na opačnou stranu. Museli překonat mrazy Sibiře, stepi a pouště Mongolska, přesto jich do Číny dorazilo několik tisíc. Nejdříve se usadili v Charbinu, správním středisku tehdejší mandžuské provincie, kde postupně vytvořili největší židovskou komunitu v Asii. Kvůli strategické poloze na hranici s Ruskem se však Kaifeng ocitl v centru ozbrojených konfliktů, vrcholících 1. světovou válkou. Většina Židů svůj nalezený druhý domov musela opět opustit. Řada z nich se tak dostala do dalších čínských měst.
Autor textu Tomáš Kraus je tajemník Federace židovských obcí
