Před 70 lety začal proces s Miladou Horákovou. Rozsudek neodvrátil ani Einsteinův dopis
Padesátá léta přinesla tvrdý režim. Vedle nucené kolektivizace a znárodňování firem k nim neodmyslitelně patří politické procesy. Vládnoucí garnitura se díky nim vypořádala s církví, stranickými nepřáteli a hlavně s opozicí. Tu představoval i proces se skupinou Milady Horákové. Celé nahrané divadlo, na jehož konci čekal Horákovou trest smrti, odstartovalo 31. května 1950.
Po převratu v roce 1948 přešly nekomunistické strany do opozice, utvořili spolu tzv. politickou šestku. V září téhož roku se sešli představitelé na faře ve Vinoři, národní socialisty reprezentovala Milada Horáková, bývalá poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Na zmíněném setkání se zformoval program opozičního hnutí, ten měl být následně zasláno do zahraničí. To se však nepodařilo a komunisté najednou měli záminku, jak se zbavit politických soků.
Monstrproces se sovětskou inovací
Milada Horáková byla zatčena 27. září 1949, vyšetřovatelé z ní udělali hlavní podezřelou. Velké slovo měli také sovětští poradci, kteří prosadili metody ze Sovětského svazu. Největší „inovací“ byly naučené výpovědi, obvinění se museli ve věznicích vše učit nazpaměť. Podobnou situaci si o dva roky později vyzkoušel i Rudolf Slánský.
Společně s bývalou poslankyní bylo obviněno dalších 13 lidí. Ti většinou stojí ve stínu Milady Horákové, ale na popravišti nakonec skončil například Záviš Kalandra, novinář a historik. S doživotním trestem odešel spolupracovník Karla Kutlvašra František Přeučil.
První den byla vyslechnuta Milada Horáková. Během své výpovědi musela čelit výpadům komunistického prokurátora Josefa Urválka. Odvážná žena dokonce odmítla odříkat naučenou výpověď. O průběhu procesu informovaly noviny a rádiové zprávy. Do soudní síně se dokonce rozdávaly lístky, aby lidé viděli nepřátele státu.
Bdící dělníci
U soudu došlo až na doslova bizarní otázky. V jednu chvíli se prokurátor ptal Milady Horákové, co si myslí o atomové pumě. „Jsem mírumilovná, nemůžeme spustit válku,“ reagovala pohotově. Její pravdivé výpovědi ale soud překrucoval a snažil se jí vehnat do předem připravených formulací. V průběhu třetího dne začali policejní příslušníci nosit do soudní síně „vzkazy od lidu“. Jejich počet dosáhl šesti tisíc, všechny přáli odsouzeným smrt. Celou zemí se neslo heslo: „Lidé, bděte!“
Osmého dne procesu proběhly závěrečné řeči prokurátorů i obžalovaných. Milada Horáková odpovídala klidně, přestože věděla, že jí čeká trest nejvyšší. Soud vynesl rozsudek okolo dvacáté hodiny večerní. Výsledek? Čtyři tresty smrti, čtyři doživotí, ostatní obdrželi dlouhodobé žaláře a peněžní tresty.
Zatímco dělníci v Československu oslavovali, svět byl zděšen. Vědecké kapacity intervenovaly za milost mezi nimi třeba Albert Einstein. Klement Gottwald zůstal neoblomný, poprava byla vykonána 27. června 1950. Po smrti obžalovaných z procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice následovala rehabilitace. Nejdříve byl v roce 1968 zrušen rozsudek, zcela očištěni byli ale až po sametové revoluci.
Tělo Milady Horákové se nikdy nenašlo. Ostatky byly uloženy v pankrácké věznice, v 60. letech ji komunisté pohřbili na neznámé místo. Situaci výstižně pojmenoval epitaf na symbolickém pomníku na Vyšehradě: „Popravena, nepohřbena.“
