Bez Roosevelta a nakonec i bez Churchilla. Před 75 lety proběhla konference v Postupimi
Evropa se stále pomalu probírala z hrůz druhé světové války. Spojenci se ale dívali mnohem dál, po několika letech chaosu musel kontinent i celý svět najít klid. Kvůli tomu se uskutečnila poslední konference tzv. Velké trojky. Historické setkání, které začalo 17. července 1945 na zámečku Cecilienhof, paradoxně odstartovalo studenou válku.
Po Teheránu a Jaltě padla volba na Postupim, město nedaleko Berlína. Mezi zdmi místního zámečku, který přežil válečné běsnění, započala jedna z nejdůležitějších konferencí historie. Od setkání na Jaltě uběhlo pět měsíců, i tak se ale spousta věcí změnila.
Americkou stranu už nereprezentoval Franklin Delano Roosevelt, ale jeho bývalý viceprezident Harry Truman. Důvod byl prostý, oblíbený státník 12. dubna 1945 zemřel na následky mozkové mrtvice. Truman však kráčel ve šlépějích svého předchůdce. „Mám za to, že Stalin není tím, za koho se vydává,“ varoval po jedné z konferencí Roosevelt Trumana.
Stalinův triumf
Složení se měnilo i na britské straně. Na Cecilienhof sice dorazil ministerský předseda Winston Churchill, ale kvůli neúspěchu ve volbách musel setkání 28. července opustit. Velkou Británii od té chvíle reprezentoval nový premiér Clement Attlee. Tyto dvě změny hrály do karet poslednímu z Velké trojky.
Josifa Vissarionoviče Stalina nikdo nevystřídal, protože volby v Sovětském svazu byly spíše futuristickou vidinou. Ten, kdo měl ambice diktátora vystřídat, skončil špatně. Stalin měl na rozdíl od svých tehdy ještě spojenců výhodu, účastnil se předešlých konferencí a věděl, co si může dovolit.
Hlavním cílem postupimského setkání byl osud Německa. Státníci nechtěli udělat stejnou chybu jako po první světové válce, kdy Německo spadlo do neuvěřitelné bídy, která později vedla k dalšímu konfliktu. Bývalá Třetí říše byla rozdělena na tzv. okupační zóny. Ke třem jednajícím státům se přidala ještě Francie. Vedle toho se prosadil program 4D čili denacifikace, demilitarizace, demokratizace a demonopolizace.
Vznikly také první návrhy na potrestání zločinců, realizace přišla o několik měsíců později skrze norimberský proces, který však nebyl jediný. Jednalo se taktéž o vrácení oblastí, které Německo obsadilo. Některé státy přišly o část svých území, jako například Československo o Podkarpatskou Rus. Palčivým problémem byl také odsun Němců z pohraničních oblastí, dle účastníků konference se jednalo o nevyhnutelný akt, který měl probíhat v klidu a šetrně. Realita byla však jiná.
Japonská problematika
Celé jednání bylo završeno 2. srpna, kdy byl podepsán finální protokol s výše zmíněnými věcmi. Vedle uzavřené dohody se v průběhu konference vyhlásila tzv. postupimská deklarace. Ta mířila na Japonsko, které ještě stále vedlo boje proti Spojeným státům. Výzva je datována na 26. července a je pod ní podepsán Truman, Churchill a také šéf čínské strany Kuomintang Čankajšek. Stalinovo jméno v dokumentu chybí, protože Sovětský svaz oficiálně nevyhlásil Japonsku válku.
V deklaraci se píše o ultimátu, které se poslednímu válečnému agresorovi dává. Ostrovní stát se ale rozhodl bojovat dál, a tak Spojené státy sáhly k razantnímu řešení. Čtyři dny po skončení konference shodily na město Hirošima atomovou bombu. Devátého srpna čekal stejný osud i Nagasaki.
Z postupimské konference odjížděl jako vítěz Stalin, který díky ústupkům západních politiků získal nadvládu nad celou východní Evropou.
