Fialkový podvodník: Jmenovec slavného Karla Čapka byl nejpilnější sňatkový padouch první republiky
Měli shodné jméno i rok narození (1890). Zatímco jeden proslul na poli literatury, druhý se stal jedním z nejslavnějších sňatkových podvodníků první republiky. Oba přitom vynikali neobyčejnou pracovitostí – zatímco Karel Čapek s oblibou říkal: „Když nemám co dělat, pracuji,“ jeho jmenovec mohl stejně dobře prohlašovat: „Když nemám co dělat, balamutím ženské.“ Používal při tom řadu identit, obvykle vylepšených akademickým titulem. A je vlastně jen logické, že se nezdráhal vydávat za samotného spisovatele.
Ve čtvrtek 6. června 1935 se po Dejvicích a přilehlé Bubenči rozšířila zpráva, že se slavný spisovatel a novinář Karel Čapek pokusil o sebevraždu. Toho dne měl s dívkou cizokrajného původu navštívit hostinec, který stál při dnešní Evropské třídě. Po krátkém a vzrušeném rozhovoru, zřejmě hádce, vyběhl z restaurace ven, a když se o několik chvil později vrátil a ztěžka dopadl na židli, probublávala mu kolem úst krvavá pěna. Číšník ihned zavolal záchrannou stanici. Lékař prohlásil, že jde o otravu jedem, a nechal – domnělého spisovatele – převézt na kliniku profesora Nonnenbrucha.
Jak se nenechat vypéct? Tipy zde >>>
Mezitím policisté vyslechli onu cizinku. Legitimovala se jako jugoslávská občanka Draga B. a vypověděla, že jí spisovatel Karel Čapek, o nějž podle jejího přesvědčení šlo, činil již delší dobu návrhy k sňatku. Zamiloval se do ní a tvrdil, že bez ní nemůže existovat. Jí samotné však nebyl příliš sympatický. Nakonec jí – jednalo se přece o muže slova – napsal dlouhý a dojemný dopis, v němž prohlásil, že volí raději smrt, než aby dále žil bez milované bytosti.
Policistům v Bubenči bylo brzy jasné, že nejde o slavného spisovatele (Čapek-sebevrah měl hlavu jako koleno), nýbrž o věhlasného sňatkového podvodníka Karla Čapka z Brandýsa nad Labem. „Umí dobře vystupovat, plynně hovořit. Představuje se ženám s akademickým titulem. Bez doktora neudělá ani ránu. Jednou je to Dr. Gross, podruhé MUDr. Čapek, jednou je doktorem práv, podruhé filosofie a někdy také doktorem medicíny. Posledně působil v Prostějově, kde chtěl lovit mezi hanáckými děvčaty. Celkem se mu tam nedařilo, poněvadž dostal nafackováno od jednoho žárlivého soka, který přišel na jeho spády, zavřel ho do chlívku a důkladně mu nařezal,“ popsal Čapkovo působení Polední list.
„Fialkový podvodník“, jak se tehdy říkalo sňatkovým delikventům, se vrátil do Prahy a začal vystupovat jako dramatik a spisovatel. „Pod tímto titulem vylákal pár tisíc Kč na důvěřivých ženách, které si kladly za čest, že mohly býti milenkami slavného autora Ze života hmyzu,“ zmiňuje Polední list divadelní hru, jež měla ten rok premiéru.
Jenže potom sklapla past. Past nikým nelíčená, jednoduše taková, jakou dokáže ve své paradoxní tvářnosti připravit jen sám život. Obávaný sňatkový podvodník Karel Čapek se beznadějně zamiloval do snědé Jugoslávky (podle některých zdrojů šlo o bohatou vdovu a továrnici). Jenže ta nedala na jeho vznešená slova ani světový věhlas a „spisovatele“ odmítala. Zhrzený Čapek sáhl po jedu, konkrétně lysolu, jenž byl tehdy běžně užívaným dezinfekčním prostředkem.
„Byl však zachráněn, a dříve než jej policie v nemocnici vyhledala, jako uzdravený propuštěn, aby dál pokračoval ve svých sňatkových podvodech,“ pokračují začátkem srpna 1935 v líčení podvodníkova života Národní listy. „Nyní byl dopaden četnictvem v Maršově, zatčen a dodán do vazby okresního soudu. Při vyšetřování jakékoliv podvody odmítl a na svoji omluvu uvedl, že nemůže za hloupé ženy, které mu peníze přímo strkaly.“
K námořnictvu se mu nechtělo
Jaká byla Čapkova minulost? První zmínku o tomto poněkud bizarním muži nalezneme 19. října 1906 v Národní politice. Karlu Čapkovi bylo tehdy pouhých šestnáct let, ale, jak bude zřejmé, už tehdy měl před čím utíkat. „Asi před měsícem dal se dobrovolně odvésti k námořníkům ze strachu před soudním stíháním dělník Karel Čapek. Jeho poručník vypravil jej z Brandýsa nad Labem do Prahy, kde mu koupil lístek do Puly, ale na nádraží se mu poručenec i s lístkem ztratil a zmizel beze stopy,“ píše list, aby vzápětí ozřejmil také i další Čapkův rys – sklon k demonstrativním sebevraždám.
„Včera přišel znenadání do bytu své matky a hodil jí jízdní lístek pod nohy se slovy: ,Já tam nepůjdu!‘ Hned nato vytáhl z kapsy revolver, z něhož si vypálil ránu do hrudníku. Nezranil se však smrtelně a vzápětí vyskočil z okna a zůstal těžce zraněn ležeti v bezvědomí. Městský lékař pan doktor Zítek mu poskytl první pomoc a dal ho dopravit do nemocnice.“
Po této události Čapkova stopa mizí. Až se náhle objevuje koncem května 1921, když se pražská policie obrací na veřejnost s výzvou podvedeným ženám. Ve svém prohlášení uvádí, že se během posledních měsíců pohyboval v hlavním městě známý sňatkový podvodník Karel Čapek. Vystupoval zde jako Dr. Karel Čech nebo policejní komisař Dvořák. V každém případě šlo o muže velice elegantního a výmluvného, jenž si pod smyšlenými záminkami vypůjčoval od žen šperky, obvykle prsteny, které přirozeně již nikdy nevrátil. Policie nyní žádala dámy, jež se staly obětí tohoto podvodníka, aby překonaly svůj stud a přihlásily se u – tentokrát skutečného – komisaře Komzáka na Bezpečnostním oddělení v Bartolomějské ulici.
Od otištění výzvy uplynul den.
Potom týden, čtrnáct dní.
Pražské policii se nepřihlásila jediná žena ochotná proti Karlu Čapkovi svědčit a ten byl z vyšetřovací vazby propuštěn. Netrvalo pak dlouho a v jeho sítích uvízla další dívka. Začátkem července jí Čapek – vystupující tentokrát pod jménem Dr. Dvořák – telegrafuje, že byl v Bratislavě postřelen a momentálně se léčí na pražské klinice profesora Kreibicha. Vyděšená dívka spěchá za svým milým do nemocnice a skutečně – nalézá tu Čapka s ovázaným krkem. Podvodník vylíčí ženě podrobnosti přestřelky a poté s ní – navzdory vážnému zranění, o němž dosud hovořil – odchází do hotelu, v němž se v Praze ubytovala.
Tady „strhl se stěny drát od elektrického vedení a ovázal jej slečně kol krku s pohrůžkou, že ji i sebe sprovodí se světa, neslíbí-li mu, že si jej vezme za muže. Slečna souhlasila a dala Čapkovi na cestu ke svým rodičům 100 Kč. Čapek se nespokojil tímto nepatrným obnosem a ukradl jí ještě 300 Kč. Pak šli na Wilsonovo nádraží, kde chtěl zmizet!“ popisuje další události deník Venkov.
Stalo se.
Záhy bylo také po Karlu Čapkovi vyhlášeno celostátní pátrání. V neděli 10. července zazvonil na Bezpečnostním oddělení v Bartolomějské ulici telefon. Volající úředním hlasem sděloval, že Karel Čapek byl zatčen, a pátrání má být tudíž ukončeno. Službě se zdála zpráva podivná. Ovšem takovou drzost nečekali – po jejím ověření vyšlo najevo, že na pražskou kriminální policii telefonoval sám hledaný Čapek.
A řádění donchuána nekončilo. Krátce poté (jsme stále v červenci 1921) se objevil v budově pražského magistrátu na Mariánském náměstí s jistou slečnou, aby požádal o tehdy povinné předsvatební ohlášky. Čapek dokonce vstoupil do příslušné kanceláře, zde se však vymluvil na omyl a vyšel druhými dveřmi. Dívka mezitím čekala na chodbě.
Marně.
Čapek zmizel a s ním i dva tisíce korun, jež mu poskytla na svatební výlohy.
Ženy odmítají vypovídat
Na jaře roku 1924 se Karel Čapek představuje vyhlédnutým ženám, těm svobodným i vdaným, jako Dr. Mareš, správce Zemského ústavu pro válečné poškozence. Tři Pražanky připraví postupně o 20 000 Kč a šperky v hodnotě 11 000 Kč. Zvrácené charisma brandýského zámečníka slaví další úspěch. Agrárnický Venkov o něm 29. května 1924 napíše: „Jak oblíben jest Čapek u žen, je vidno z toho, že mu chtěly nejen při výslechu v Bezpečnostním oddělení odpustiti, nýbrž že jedna za ním přinesla cigarety, a ještě mu darovala – dvacetikorunu.“
O tři roky později, během pozdního léta 1927, se Čapek ubytuje v drahém poděbradském hotelu. Vydává se za vysoce postaveného státního úředníka a dvojici žen obere o pět tisíc korun. Tentokrát však spravedlnosti neunikne a 9. října 1927 je přímo v lázeňském městě dopaden detektivem Vavřínkem.
V roce 1935 se Karel Čapek objevuje v Prostějově, vydává se tu za penzionovaného důstojníka a uskuteční hned několik fialkových podvodů, po nichž uteče do Prahy.
Koncem roku 1936 – tedy už po sebevražedném pokusu v Dejvicích – vyzkouší v hlavním městě nový trik, jenž má prokázat jeho důvěryhodnost. Coby „major ve výslužbě“ vodí ženy před vstupní bránu kasáren, kde požádá službu konajícího vojína, aby mu zavolal konkrétního důstojníka – jeho „starého kolegu a přítele“, o němž si předem zjistí, že z kasáren odešel. Přinejmenším dvě důvěřivé Pražanky mu uvěří a nechají se okrást. Začátkem roku 1937 je Čapek převezen na Pankrác, avšak obě poškozené odmítnou proti svému svůdci svědčit a ten je znovu propuštěn.
Majitel dostihové stáje
V červenci 1937 se Karel Čapek ubytoval v hotelu Slánka v Horních Počernicích. Také tentokrát zvolil vojenskou identitu. Vystupoval jako štábní kapitán a majitel dostihové stáje Karel Holub. Poohlížel se po další oběti mezi vdanými ženami, jež zde trávily čas na letním bytě, zatímco jejich manželé zůstali v hlavním městě.
Brzy slavil úspěch.
Onou nešťastnicí se stala jistá Ludmila N. Domnělý kapitán Holub ji okouzlil svým šarmem a netrvalo dlouho, než ho pozvala do svého soukromí. Návštěvy se opakovaly, až po jedné z nich nebohá žena zjistila, že postrádá briliantový prsten v hodnotě 1500 Kč. Čapkovi bylo v té době už 49 let.
A neštítil se ničeho.
Ani vydírání.
Paní Ludmile ukradl kromě prstenu i peněženku, v níž měla naštěstí jen 39 korun. Vyhrožoval jí při tom dopisem, který skutečně napsal, a nyní hrozil odeslat manželovi svedené ženy.
Aby se elegantního ničemy zbavila, paní Ludmila slíbila, že krádež prstenu neoznámí, a vyplatila mu nádavkem 38 korun potřebných pro jízdu vlakem do Bratislavy. Jenže na Slovensku, kam dříve tak rád zajížděl, Čapkovi štěstí nekvetlo. Byl dopaden policií a pro řadu podvodů, jichž se na východě republiky v minulosti dopustil, odsouzen v Ružomberku na dva roky a dva měsíce do vězení.
Při činorodosti, jakou vykazoval (a srovnání s pílí spisovatele je tu věru na místě), nebylo divu, že trestů v Čapkově rejstříku rychle přibývalo, takže počátkem roku 1938 čítal již třiadvacet, podle jiných pramenů dokonce šestadvacet záznamů.
Poslední dochované zprávy o nenapravitelném podvodníkovi pocházejí ze září roku 1939. Tou dobou úřaduje v Olomouci. Vydává se tu za majora ve výslužbě Karla Hrdinu. Okrade jistou Marii H. o skvosty v ceně 1500 korun a slečnu B. S. o 500 korun. Poté odjede do Hradce Králové, aby tu okamžitě navázal několik dalších známostí. V lednu 1940 je však zatčen.
Další osudy Karla Čapka, jmenovce i vrstevníka slavného spisovatele, se poté ztrácejí ve víru druhé světové války. Kolik dívek a žen ještě obalamutil? Kolik manželství zničil? Jisté je, že přibývající léta pro něj nebyla žádnou přítěží. Jak poznamenají Lidové noviny na konci třicátých let, „přes svůj značně zvětralý zevnějšek má u žen stále větší štěstí“.
Slavnější z Karlů Čapků narozených ve stejném roce 1890 byl tou dobou již mrtev a člověka napadá, jestli se svým jmenovcem a jeho kousky, o nichž tisk pečlivě referoval, nenechal inspirovat při psaní povídky Příběh sňatkového podvodníka. Také jeho hrdina používá spoustu falešných jmen: Müller, Procházka, Šimek, Šebek, Šinderka, Bílek, Hromádka, Pivoda, Bergr, Bejček nebo Stočes...
A kdo ví, jestli v textu otištěném v souboru Povídky z druhé kapsy (1929) nenašel inspiraci i sám podvodník – sympatický detektiv se přece v Čapkově povídce jmenuje Holub stejně jako falešný štábní kapitán a majitel dostihové stáje, za nějž se po letech Čapek-podvodník vydává.
