Šarlatán, anebo...? Jan Mikolášek léčil za monarchie, v první republice, pod vládou nacistů i komunistů

Mnoho lidí považovalo Jana Mikoláška za zázračného léčitele – řadě z nich skutečně pomohl –, jiní mu nemohli přijít na jméno. Svou pověst si Mikolášek pečlivě budoval. „Jeho sláva přečkala padesátá léta,“ vzpomínal věhlasný lékař Vladimír Vondráček. „Občas utrousil před pacienty větu: Musím jet, už si zase doktoři s jedním případem nevědí rady…“

„Nejsem slavný umělec ani vědec … jsem jenom bylinář. Jednou budu zapomenut…,“ posteskl si léčitel Jan Mikolášek v úvodu svých pamětí. Představa, že každý smrtel­ník až na výjimky upadne časem do zapomnění, mu připadala nepochopitelná a nespravedlivá. „Nikdo nechce být zapomenut…“ Režisérka Agnieszka Hollandová tohoto muže se složitou povahou, barvitým osudem a nevysvětlitelným nadáním vrátila na scénu ve svém filmu Šarlatán.

Za císaře pána

„Květiny, bylinky a vůbec celá příroda – to je můj život!“ opakoval často Jan Mikolášek. Jeho dědeček i otec byli zahradníci. Jan se do početné rodiny rokycanského pěstitele zeleniny a květin Františka Mikoláška narodil 7. dubna 1889. Měl tři nevlastní a sedm vlastních sourozenců, dvě jeho sestry však zemřely v kojeneckém věku. Jan Mikolášek vzpomínal, že už v pěti letech byl zdatným obchodníkem, jelikož dokázal zpeněžit kytičky fialek – svazek po dvou krejcarech. O řadu let později coby „úředně zkoušený znalec léčivých bylin“ prodával sáček s bylinnou směsí za dvacet třicet korun. Když v roce 1959 naposledy stanul před soudem, zaznělo v obžalobě, že

„­tržil denně za byliny nakupované za nízké ceny v národním podniku Léčivé rostliny nejméně dva tisíce, ale také dvanáct tisíc korun“. Ale nepředbíhejme.