Před 75 lety se Japonci začali vzdávat Spojencům a Američané zahájili okupaci země vycházejícího slunce
Patnáctého srpna 1945 vysílal rozhlas výnos císaře Hirohita o přijetí podmínek kapitulace. „Nařídili jsme naší vládě,“ prohlásil, „aby vládám Spojených států amerických, Velké Británie, Číny a Sovětského svazu sdělila, že naše říše přijímá podmínky jejich společné deklarace.“
Když se skupina fanatických důstojníků pod vedením majora Kendžiho Hatanaky (přezdívaných „mladí tygři“ z ministerstva pozemního vojska a tokijských vojenských institucí) dozvěděla, že Hirohito nechal nahrát na gramofonovou desku svůj projev vyhlašující přijetí podmínek Postupimské deklarace a ukončení války, rozhodla se v noci na 15. srpna zmařit její přijetí a pokračovat ve válce. Stoupence míru hodlali odstranit z politické scény, přemluvit ozbrojené síly k odmítnutí poslušnosti a zmocnit se nenáviděné desky ve snaze zabránit odvysílání jejího poselství rozhlasem.
Velitel 1. gardové divize, chránící císařskou rezidenci, se ke vzbouřencům odmítl připojit, což ho stálo život. Horečně organizované spiknutí se podařilo zlikvidovat již v prvních hodinách. Jeho strůjce nesoudili, ale velkoryse jim umožnili spáchat podle dávných samurajských tradic harakiri.
Se sebevraždami se roztrhl pytel
Někteří japonští vedoucí političtí a vojenští činitelé neunesli hanbu kapitulace. Už 11. srpna se výstřelem z revolveru neúspěšně pokusil uniknout spravedlnosti bývalý ministerský předseda generál Hideki Tódžó, hlavní válečný zločinec. (Beztak jí neunikl, neboť ho 23. prosince 1948 pověsili v tokijské věznici Sugamo.) Patnáctého srpna spáchali sebevraždu ministr pozemního vojska Korečika Anami, tvůrce sboru kamikaze viceadmirál Takidžiró Óniši, velitel 1. spojené armády polní maršál Gen Sugijama, velitelé 10., 11. a 12. frontu, jeden z bývalých velitelů Kuantungské armády, generál Šigeru Hondžó, a četní další generálové a ministři vlády admirála Kantaróa Suzukiho.
Téhož dne Suzukiho vláda padla. Celý den a noc hořely kolem vládních budov archívy, korespondence a dokumenty, jež by mohly kompromitovat přední osobnosti. Válečné akce mezi americko-britskými a japonskými ozbrojenými silami sice byly zastaveny, ale v severovýchodní Číně, Koreji, na jižním Sachalinu a Kurilských ostrovech Japonci stále vzdorovali sovětským ozbrojeným silám. Sedmnáctého srpna vznikla nová vláda v čele s generálem Naruhikem Higašikunim, císařovým strýcem.
Všeobecný rozkaz č. 1 (armádě a loďstvu)
Jakmile se Američané dozvěděli, že země vycházejícího slunce přijala 14. srpna podmínky Postupimské deklarace, vypracovali návrh Všeobecného rozkazu č. 1 (armádě a loďstvu) o přijetí kapitulace císařských ozbrojených sil. Návrh rozkazu schválil prezident USA Harry Truman a obdrželi ho Spojenci, kteří se z něj dozvěděli pásma, v nichž mají přijímat kapitulaci.
Veškeré přípravné práce k oficiálnímu podpisu kapitulační listiny zajišťoval štáb vrchního velitele spojeneckých vojsk v Tichomoří, amerického pětihvězdičkového generála Douglase MacArthura, ve filipínské Manile. Devatenáctého srpna sem dorazila japonská delegace v čele se zástupcem náčelníka generálního štábu armády generálem Toradžiróem Kawabem, jejímiž členy bylo sedm zástupců pozemního vojska, šest reprezentantů námořnictva a dva zmocněnci ministerstva zahraničí. Japonská armáda měla do večera 24. srpna vyklidit letiště Acugi, do 25. srpna prostor Tokijského zálivu a zálivu Sagami a do 12 hodin 30. srpna základnu Kanoju a jižní část ostrova Kjúšú. Žádosti Kawabeho a hlavního představitele válečného loďstva admirála Ičiróa Jokojamy, aby bylo vylodění okupačních vojsk odloženo o deset dnů, Američané vyhověli, ovšem na kratší dobu.
USA měly jako jediná spojenecká země připraven plán pro případ kapitulace japonských ozbrojených sil – Blacklist –, v němž počítali s okupací čtrnácti nejdůležitějších oblastí ve vlastním Nipponu a tří až šesti oblastí v jižní části Koreje. Američané měli nejdříve obsadit nejdůležitější strategické body, jako rovina Kantó, prostory Saseba, Nagasaki, Kóbe, Ósaky, Kjóta, Aomori, Ominata, zavést kontrolu nejvyšších vojenských a civilních orgánů a odzbrojit a demobilizovat císařské ozbrojené síly. V první etapě se mělo vylodit 644 000 příslušníků okupační armády, jak hlásil generál MacArthur.
Ve druhé etapě se měli vylodit v dalších třech oblastech a převzít kontrolu nad ostatními velkými politickými středisky a nejdůležitějšími námořními komunikacemi. Ve třetí etapě pak hodlali obsadit hlavní zdroje pro zásobování potravinami a uzly pobřežních komunikací.
Okupace začíná
Vyloďování amerických vojsk začalo v zálivu Sagami, kam 27. srpna vplula plavidla 3. Loďstva admirála Williama Halseyho, pro jeho impulsívní povahu přezdívaného „Bull“ (Býk). Den poté přistál na letišti Acugi u Tokia předsunutý oddíl čítající 150 mužů a 30. srpna došlo k masívnímu vylodění okupačních vojsk nedaleko Tokia a v dalších oblastech. K břehům ostrovního císařství připlulo 383 bojových a transportních lodí. Letadlové lodě nesly na palubách 1300 letounů. Do japonského hlavního města vstoupila okupační vojska 8. září.
Nová, Higašikuniho vláda v krátké době demobilizovala ozbrojené síly ve vlastním Japonsku, čítající 3 700 000 osob (2 400 000 příslušníků armády a 1 300 000 příslušníků vojenského námořnictva). Už 10. září bylo demobilizováno 82 procent příslušníků námořnictva a v říjnu 83 procent příslušníků pozemního vojska a 95 procent příslušníků letectva. V polovině prosince přestaly císařské ozbrojené síly existovat. (Statistické údaje obsažené v tomto článku pocházejí z 11. svazku Dějin druhé světové války.)
