Kosmas a jeho život stále budí dohady. Tajemný český kronikář zemřel před 895 lety
Každý o něm na hodinách dějepisu či českého jazyka slyšel. Kosmas je totiž autorem nejstarší české kroniky. Samotná postava jejího autora je jaksi zahalena v mlze, v jeho životě je několik přesných dat, která lze považovat za směrodatná či ověřitelná. Jedním z nich je 21. říjen 1125, den, kdy kronikář zemřel.
Už samotná datace Kosmova narození je problematická, většinou se odvíjí od informací, které jsou obsaženy v jeho díle. V 59. kapitole třetí knihy o sobě kronikář dokonce napsal, že je osmdesátníkem (v latině použil termín octogenarius). Jednoduchou matematikou lze spočítat, že rok narození by tedy vycházel na 1045, ten je ostatně považován za právoplatný. Historikům však zamotal hlavu ještě jeden údaj. Kosmas totiž na jiném místě píše, že v roce 1074 byl ještě chlapcem (termín bonus puer). Mohl se ve svých skoro třiceti letech považovat za mladíka?
Studium na prestižní škole v Lutychu
Dle klasického dělení, které bylo používáno ve středověku, končilo chlapectví 28. rokem života. Kosmas se tak ještě řadil mezi mladíky či chlapce. Tento názor nakonec vytlačil i domněnku, že kronikář byl sklerotický a zapomněl, kolik let mu vlastně je. Autor jednoho z největších děl českého středověku údajně pocházel ze zámožné rodiny z kněžského prostředí.
Jeho další kroky vedly do zahraničí, Kosmas sice absolvoval školu v Čechách, ale pro další studium si vybral dnešní Belgii. O tom se ostatně dozvídáme přímo od autora, který píše o mistru Frankovi z Lutychu. Z dostupných informací víme, že matematik Franko přednášel v letech 1047−1083, a tak musíme Kosmovo studium směřovat do tohoto období.
Po návratu do Čech, který lze datovat někdy do roku 1090, začal kronikář působit ve funkci důvěrníka pražského biskupa Jaromíra. Kromě toho se stal jedním z kanovníků pražské kapituly, se kterou spojil i své další osudy. Dalším přesným datem v Kosmově životě je 11. červen 1099. V tento den byl totiž v Ostřihomi vysvěcen na kněze tamním arcibiskupem Serafinem. Kosmovi poté nic nebránilo, aby se stal děkanem pražské kapituly.
Česká kronika psaná latinsky
Vedle profesního života měl autor Kosmovy kroniky české také manželský vztah. Ačkoliv byl kněz, celibát se v té době pomalu zaváděl a ještě nebyl povinný. Poté, co se vrátil z Belgie, pojal za manželku jakousi Božetěchu, se kterou žil přes dvacet let. Jejich soužití měl korunovat narozený syn. Kosmas nakonec svou družku přežil. Jejich potomek poté pořádně historikům zatopil, protože kronikář se o něm párkrát zmínil. Měl se jmenovat Jindřich, někteří odborníci dokonce tvrdí, že se jednalo o olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Tento fakt se nikdy nepovedlo jednoznačně vyvrátit.
Jak Kosmas stárl, začal pomýšlet na kroniku. Práce na ní započaly okolo roku 1119 a přestaly de facto až v době smrti jejího autora. Dílo je rozděleno do tří knih, v prvním svazku se autor věnuje původu Čechů, narazí například i na Krokovu dceru Libuši. V dalších částech se Kosmas věnuje své době, tudíž vládě Břetislava I., k němuž kronikář vzhlíží. Závěrečný díl odráží situaci nejvěrněji, protože sám Kosmas se pohyboval ve vysokých kruzích a měl dostatek informací. Celé dílo je psáno latinsky, o několik století později je přeložil Václav Vladivoj Tomek.
Po smrti jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů českého středověku na jeho práci několik kronikářů navázalo. Kvalitou se ale Kosmovi nemohli rovnat. Z díla vycházel například Dalimil či Václav Hájek z Libočan.
