Legendární fotbalista Diego Maradona slaví 60. narozeniny. Proslavil ho gól za pomoci „boží ruky“
Dodnes je považován za jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších fotbalistů všech dob. Kluk, který se narodil v početné rodině na chudinském předměstí Buenos Aires a na zeleném trávníku vyrostl ve fotbalového boha. Hráč, jenž dovedl jako kapitán Argentinu k titulu mistrů světa v roce 1986. Ale i dopingový hříšník, který po ukončení své hráčské kariéry propadl kokainu. To je Diego Armando Maradona. Dnes tato významná osobnost světové fotbalové historie slaví 60. narozeniny.
Píše se neděle 22. června 1986. Na Aztéckém stadionu v Ciudad de México před více než 114 tisíci diváky probíhá vypjatý čtvrtfinálový zápas fotbalového šampionátu mezi Argentinou a Anglií. Jeho náboj ovlivňuje válečný konflikt, který mezi oběma zeměmi proběhl o čtyři roky dříve při válce o Falklandy. „Myslete na Argentinu. Na naše vojáky na Falklandách. Na všechny ty mrtvé chlapce, které tam Angličané povraždili jako ptáčata. Jděte a venku poťte krev. Za ně,“ burcoval argentinský kouč Carlos Bilardo své svěřence už od samého začátku. Maradona si vzal jeho slova za svá. „Pojďme, musíme porazit tyhle syny psích fen. Jdeme, musíme zabít tyhle syny fen,“ řval na své spoluhráče Diego, který byl jako u vytržení a doslova v extázi.
První poločas připomínal taktickou šachovou partii, gól však nepadl. Ale od 50. minuty se začaly dít na trávníku věci. V 51. minutě si Maradona naběhl do vápna na načechraný centr a v souboji o něj přeskočil o hlavu vyššího anglického brankáře Petera Shiltona a nasměroval míč do branky za jeho zády. Snad všichni hráči, diváci i fanoušci u televizních obrazovek viděli, že argentinský kapitán trefil míč rukou, tuniský rozhodčí Alí bin Násir ale gól nepochopitelně uznal. „Pokud to byla ruka, byla to ruka boží,“ tvrdil po zápase Maradona, později nicméně přiznal, že si pomohl nedovoleným způsobem. „Čekal jsem, že se ke mně seběhnou spoluhráči, ale marně. Volal jsem na ně, ať mě rychle běží obejmout, jinak rozhodčí gól neuzná,“ dodal po letech.
O čtyři minuty později už to bylo 2:0 pro Argentinu a Maradona byl opět u toho. Tentokrát předvedl sólo takřka přes celé hřiště, během kterého obešel šest soupeřových hráčů a podruhé poslal míč do anglické branky. Málo vídaný slalom byl v roce 2002 v anketě FIFA zvolen nejhezčím gólem století. Angličané sice do konce zápasu ještě snížili, ale na víc už neměli a opouštěli trávník (a celý šampionát) zklamaní a s pocitem křivdy. Argentina naopak v semifinále vyřadila Belgii a ve finále pak porazila Německo 3:2. Podsaditý hráč s číslem 10 na dresu se pak mohl poprvé a naposledy pomazlit se zlatou soškou. O čtyři roky později v Itálii měl finálový duel stejné složení, ale z titulu se radovali Němci. Maradona na tomto turnaji už příliš nezazářil.
„Zlatý chlapec“ z početné rodiny
Diego Armando Maradona se narodil 30. října 1960 ve Villa Fiorito, které bylo ve své době považováno za jedno z nejchudších předměstí Buenos Aires. Narodil se do početné rodiny, byl pátým z osmi dětí. S fotbalem začal v devíti letech v týmu Cebollitas v přípravce celku Argentinos Juniors a díky svému talentu si velmi záhy vysloužil přezdívku „Zlatý chlapec“.
Svůj první profesionální start si mladý Diego odbyl v šestnácti letech za Argentinos Juniors a o pár měsíců později se dostal do argentinské reprezentace. Přesto na mezinárodní úrovni na sebe Maradona upozornil až na juniorském mistrovství světa v roce 1979, které Argentina vyhrála a Diego Armando získal trofej pro nejlepšího hráče turnaje. V roce 1981 přestoupil do nejlepšího argentinského klubu – Boca Juniors. Po světovém šampionátu v roce 1982, na kterém Maradona měl být hlavní zbraní Argentiny, ale jeho výkon zůstal za očekáváním, podepsal kontrakt s katalánským velkoklubem FC Barcelona, do kterého přestoupil za astronomickou sumu 1,2 milionu peset (v dnešním kursu skoro 200 milionů korun).
V Barceloně však Maradona během následujících dvou sezon odehrál pouhých 36 zápasů. Důvodem byla zranění a žloutenka. Vedení katalánského klubu se proto rozhodlo svůj klenot prodat do italské Neapole, kde Maradona strávil následujících sedm sezon a svému týmu v letech 1987 a 1990 pomohl vyhrát italskou nejvyšší soutěž, v ročníku 1988/89 Neapol dokonce získala pohár UEFA.
S Itálií se však Maradona rozloučil neslavně, kvůli dopingovém nálezu byl 15 měsíců suspendován. Poté zamířil do Sevilly, kde vydržel pouhý rok. Následovalo též poměrně krátké období v týmu Newell’s Old Boys zakončené skandálem na mistrovství světa v USA v roce 1994. Zde chtěl Diego Maradona opět zazářit, ale namátková dopingová kontrola ukázala, že užíval zakázané látky, a tak po dvou zápasech musel balit kufry. FIFA ho navíc potrestala patnáctiměsíčním zákazem startu. V tomto mezidobí se pokoušel Maradona prosadit jako trenér, ale ani v týmu Deprotivo Mandiyu, ani v Racing Football Team dlouho nevydržel. Po vypršení trestu hrál za tým Boca Juniors, ale v srpnu 1997 měl opět pozitivní dopingový nález. V den svých 37. narozenin 30. října 1997 proto oficiálně ukončil svoji kariéru.
V letech 2008 až 2010 se Maradona ještě postavil na střídačku Argentiny, ale na mistrovství světa v Jihoafrické republice se jeho tým po matných výkonech poroučel už ve čtvrtfinále a Diego na lavičce národního týmu skončil. Trenérské řemeslo však nepověsil na hřebík a působil u týmů v argentinských nižších soutěžích. V současné době je to Club de Gimnasia y Esgrima La Plata hrající tamní 2. nejvyšší soutěž.
Maradona vždy přitahoval pozornost, a to jak na trávníku, tak i mimo něj. Vedle svého výbušného chování byl znám pro četné dopingové skandály. Po ukončení hráčské kariéry měl četné problémy s drogami, kterým vévodil kokain.
Diego Armando Maradona byl v letech 1989 až 2003 ženatý s Claudií Villafañovou, se kterou má tři děti. To však není vše. Podle jihoamerických médií je ve skutečnosti otcem celkem osmi dětí a jedna z jeho dcer žertovala, že její otec chce ještě další tři děti, aby mohl sestavit fotbalovou jedenáctku.
