Vleklý konflikt zahájený českým stavovským povstáním postihl zejména střední Evropu, kde způsobil demografickou katastrofu hrůzných rozměrů, nesrovnatelnou dokonce ani s následky druhé světové války.
Arnošt Klíma píše ve svém díle Dlouhá válka (1618–1648): Podle střízlivých odhadů činily na území Německa ztráty u venkovského obyvatelstva 40 procent a ve městech 33 procent. K nejvíce postiženým oblastem patřila Falc, Alsasko, Meklenbursko, Magdeburk, Braniborsko, Pomořany, Württembersko, Franky, Bavorsko, Durynsko, Hesensko a Trevír. Podle Jürgena Kuczynského byl poměr mrtvých k celkovému počtu obyvatel za třicetileté války na území Německa nejméně patnáctkrát vyšší než za druhé světové války.
Podle údajů císařských diplomatů zničila nebo těžce poškodila jen švédská armáda na území Německa 18 000 vesnic, 1500 měst a 2000 zámků. To byla asi plná třetina všech obytných budov na německém území. Byla území, kde škody nebyly odstraněny ani po 200 letech, ale byla i taková, jako například oblast Eisenachu, která nedosáhla ani v roce 1939 úrovně z roku 1618.
Falc patřila k nejvíce postiženým oblastem Německa. Počet jejího obyvatelstva se zmenšil ze 100 000 před válkou na pouhé 2000 po válce. Zbyla tedy jen dvě procenta obyvatel. Mannheim byl tak postižen, že nebyl po dlouhá léta vůbec obýván. V Kaiserslauternu se snížil počet obyvatel z 3200 před válkou na pouhých 200 v roce 1635. Vysoké ztráty obyvatel byly ve Falci stejné ve městech i na venkově. Ve vesnici Weilerbach na panství Lautern žilo před válkou 57 rodin. Osm let po válce, v roce 1656, zde žilo jen šest rodin, ale ty se sem přistěhovaly.
Děsivá spoušť zůstala po Švédech také v českých zemích. V Čechách bylo vypáleno a zničeno 215 zámků, 80 měst a 813 vesnic, na Moravě 63 zámky, 22 měst a 332 vesnic. Výše citovaný Klíma uvádí, že Čechy měly před válkou asi 1,7 miliónu obyvatel, po ní jen 934 000, takže České království přišlo o 40 procent populace! Morava čítala před válkou 800 000 obyvatel a po jejím skončení půl miliónu!
Jan Dolenský psal v Dějinách národu českého: Rovněž na duševní omezenost působila dlouhá válka přespříliš. Obyvatelstvo namnoze vyrostlo beze škol, bez náboženství a bez spořádané správy státní, nepoznávajíc po všechen život než válku, krev a loupežení, čímž na mravech zesurovělo a stalo se tupým ke všemu lepšímu. Ano, jsou známy z doby této případy lidí docela zpustlých, zvěři podobných, po všem těle a obličeji zarostlých, kteří těkali po lesích živíce se bylinami a kořínky a nemajíce ponětí o lidské mluvě, o náboženství a lidském způsobu života.
Uznávaný sovětský demograf Boris Cezarevič Urlanis uvedl ve své historicko-statistické studii Války a evropské obyvatelstvo, že třicetiletá válka si vyžádala asi 600 000 mrtvých vojáků (180 000 padlých – v tomto počtu jsou však zahrnuti i padlí ve válce Francie se Španělskem v letech 1635 až 1648 a ve válce o dědictví mantovské v letech 1629 až 1630 mezi Francií na jedné straně a Savojskem a Španělskem na straně druhé – a 420 000 zemřelých) a 270 000 raněných. Rakouská armáda, jež se třicetileté války účastnila od začátku až do konce, v ní ztratila odhadem 120 000 padlých a raněných (podle knihy Ztráty na životech v moderních válkách rakouského statistika a historika s belgickými kořeny Gastona Bodarta v boji padlo a zemřelo na zranění 185 generálů a štábních důstojníků). Francouzská armáda, která se třicetileté války účastnila teprve od její druhé poloviny, měla přibližně o třetinu menší ztráty: 80 000 padlých a raněných, z nichž ovšem jen asi polovinu tvořili Francouzi a zbytek připadal na cizí žoldnéře (Švédy, Hesenské, Sasy aj.) bojující pod francouzskou vlajkou. Dalších 20 000 vojáků padlo do zajetí.
V třicetileté válce se odehrálo přes 80 velkých bitev a obléhacích operací. Počtem 106 000 nasazených vojáků se stala největší bitva u Norimberka 24. srpna 1632. Nejkrvavější bitva třicetileté války se na našem území odehrála 6. března 1645 u Jankova, v níž se utkalo 32 000 vojáků, z nichž 10 500 padlo a bylo raněno. Dlouhá léta se zachovalo lidové rčení „Pusto jako u Jankova“ v narážce na vydrancované a vypálené okolní vesnice a dodnes se říká „Dopadl jako Götz (Kec) u Jankova“ podle polního maršála Johanna von Götze, jemuž se střetnutí se Švédy polního maršála hraběte Lennarta Torstenssona (někteří autoři ho píší Torstenson) stalo osudným.
Evropské obyvatelstvo kosily také epidemie, jejichž semeništěm byli vždy vojáci, za nimiž se všude, kdekoliv se objevili, šířily nemoci hubící civilisty po tisících. Z dochovaných zpráv vyplývá, že epidemie řádily též v armádách. Německý vojenský historik Hans Delbrück psal ve svých Dějinách vojenského umění, že již na začátku vojenských akcí, tj. v zimě 1618 až 1619, ztratila česká armáda u Budějovic přes 8000 zemřelých na nemoci, což představovalo dvě třetiny jejího stavu. Roku 1620 vypukla v Rakousku a v Čechách ve špatně živených vojscích Katolické ligy epidemie skvrnitého typu, jíž podlehlo 20 000 Bavorů. V následujícím období roznášeli Valdštejnovi vojáci nákazu po celém Německu. Roku 1626 zahubila epidemie úplavice 1600 příslušníků dánské posádky v Tangermünde.
Ačkoli švédský král Gustav Adolf usiloval o dobrý zdravotní stav své armády, epidemie přesto neodvrátil. Jeho armáda, čítající koncem roku 1630 41 675 vojáků, jich za pouhý půlrok ztratila zejména následkem nemocí čtrnáct tisíc. O dva roky později, po návratu do ležení, jež kdysi opustila, v ní epidemie propukla znovu a od 29. srpna, kdy měla 26 300 vojáků, se do 16. září zmenšila na dvanáct tisíc. V ležení u Norimberka zbylo za čtrnáct dní z 15 000 jezdců sedm tisíc. Z 31 000 pěšáků zemřelo za měsíc 17 000, přičemž jen tisícovka padla v boji. Za nástupce Gustava Adolfa se vojsko během pětitýdenního pochodu ztenčilo následkem epidemie z 22 000 vojáků na dvanáct tisíc.
Zabíjela také epidemie moru. Ve zhořelecké posádce zabil dýmějový mor v roce 1633 435 vojáků. Ve Svídnici, kde se utábořila Valdštejnova a švédská armáda, epidemie kosila muže obou znepřátelených stran po tisících. Z Valdštejnových 30 000 mužů zemřelo 8000 a z pětadvaceti tisíc Švédů dvanáct tisíc.
Podle jednoho z odhadů třicetiletá válka skosila osm miliónů lidských životů, z toho 7,5 miliónu Čechů a Němců!
NEJKRVAVĚJŠÍ A NEJVĚTŠÍ BITVY Nejkrvavější a největší bitvy třicetileté války podle vojenskohistorického válečného lexikonu (1618–1905) Gastona Bodarta|Reflex.cz
JOHANN JACOBI VON WALLHAUSEN (KOLEM ROKU 1580–1627)
Důstojník působící ve službách hanzovního města Gdaňsku, později autor vojenskoteoretických příruček a zakladatel první vojenské akademie v Evropě. Tu vybudoval v roce 1617, tedy krátce před začátkem třicetileté války, ve městě Siegen (dnes spolková země Severní Porýní- -Vestfálsko). Ilustrace v galerii pocházejí z Wallhausenových vojenských příruček, jež vyšly v letech 1915 až 1917. Co je příznačné, jejich název začíná shodně slovem Kriegskunst, tedy Umění války…
