Když fašistická Itálie vyhlásila 10. června 1940 Francii a Británii válku, britské velení si uvědomovalo, že v sázce je bezpečnost strategicky nesmírně důležitého Suezského průplavu a kolonií v severovýchodní a východní Africe.
V den vyhlášení války se britská vojska, včetně jednotek z dominií a kolonií, nacházela rozptýlena na rozsáhlém území: 66 000 osob, z toho 30 000 Egypťanů, v Egyptě, 27 500 v Palestině, 9000 v Anglo-egyptském Súdánu, 22 000 v Keni, 1500 v Britském Somálsku a 2500 v Adenu, přičemž vojáci v Súdánu, Somálsku a Keni neměli tanky ani protitankové kanóny. Britské letectvo mělo v Egyptě a Palestině 168 letounů a v Adenu, Keni a Súdánu pouhých 85, takže zůstávalo pozadu za italským letectvem.
Co si nachystali Italové...
Italské velení rozvinulo k chystaným operacím v Africe dvě uskupení: jedno v severovýchodní a druhé v severní Africe. Proti Britskému Somálsku, Anglo-egyptskému Súdánu, Ugandě a Keni soustředilo 300 000 vojáků (dvě italské divize, 29 samostatných koloniálních brigád a 33 samostatných praporů) pod velením místokrále Italské východní Afriky vévody z Aosty, vyzbrojených 813 děly, 63 středními a lehkými tanky, 129 obrněnými auty a 150 bojovými letouny.
Druhé operačně strategické uskupení pod velením maršála Itala Balba, po němž v srpnu 1940 převzal velení maršál Rodolfo Graziani, se nalézalo v Libyi. V Kyrenaice a Tripolsku působily dvě polní armády: na hranicích s Egyptem 10. pod velením generála Maria Bertiho, čítající šest divizí včetně jedné divize černokošiláčů a dvou divizí koloniálních, a proti Tunisku 5. generála Itala Gariboldiho (nezaměňovat s italským národním hrdinou Garibaldim!), mající osm divizí, z toho dvě černých košil. Libyjské uskupení tvořilo 236 000 vojáků, přes 1800 děl a 315 letadel.
… a co Britové
K 7. září 1940 mohli Britové postavit proti devíti italským divizím v Kyrenaice jenom dvě divize a dvě samostatné brigády, z nichž však přímo na egyptsko-libyjských hranicích operovala jen 7. obrněná divize. Italský útok začal 13. září. Jelikož Britové postrádali dostatečné síly k zorganizování efektivní obrany, dali se po krátkém odporu na všeobecný ústup.
Britové přecházejí do protiútoku
Avšak 9. prosince 1940 udeřila britská Nilská armáda generála Sira Archibalda Wavella, představující v pravém slova smyslu armádu Britského společenství národů, neboť v ní sloužili kromě Britů Indové, Rhodesané, Australané a Novozélanďané, k nimž je nutno připočítat Svobodné Francouze a Poláky, na Italy, kteří v září postoupili až k Sídí Barrání. Blesková rychlost a náhlý útok Kyrenaikou Italy dezorganizovaly a Nilská armáda obsadila 7. února 1941 Benghází, čímž celá Kyrenaika padla do britských rukou. Během dvouměsíčních bojů zničila několikanásobně slabší Nilská armáda italskou 10. armádu ve východní Libyi, zmocnila se 133 295 zajatců a obrovské kořisti zásob, výzbroje a vojenského zařízení. Italové přišli o 400 tanků a 1290 děl. Naproti tomu Britové utrpěli zcela nepatrné ztráty, činící 475 mrtvých, 1225 raněných a 43 nezvěstných, a vybojovali v Libyi své první významné pozemní vítězství ve druhé světové válce.
Na scénu přicházejí mnohem zdatnější Němci
Na pomoc svému spojenci přispěchali Němci a boje v severní Africe pokračovaly se střídavým štěstím až do 13. května 1943, kdy vojska mocností Osy v Tunisku kapitulovala před západními Spojenci, kteří v roce 1943 Libyi definitivně osvobodili. Afrika se tak stala prvním kontinentem zbaveným fašistů a nacistů.
Statistické údaje obsažené v tomto článku pocházejí z III. svazku Dějin druhé světové války a z publikace Od Dunkirku až po den „D“.
