Bílá smrt děsila Sověty i ve spánku. Finský odstřelovač za války „ulovil"desítky rudoarmějců
Pod dosti krkolomným spojením „valkoinen kuolema“ se skrývá jeden z nejodvážnějších Finů všech dob. Děsil sovětskou armádu, která v roce 1939 napadla Finsko. Počet jeho úspěšných zásahů se zastavil na 259 rudoarmějcích. Od narození muže, jenž pomáhal bránit svou zemi před obří přesilou uběhlo 115 let.
Narodil se 17. prosince 1905 v malé vesničce Rautjärvi, ta leží pár kilometrů od ruských hranic. Vyrůstal v domácnosti, kde bylo dalších sedm dětí. Budoucí elitní odstřelovač si kromě školy oblíbil lov a lyžování. Pravidelně se účastnil i střeleckých závodů, z nichž si odnesl řadu ocenění. V devatenácti letech nastoupil povinnou vojenskou službu.
Neviditelný postrach
V tomto mladém věku na sebe upozornil neobvyklou muškou. Sluší se dodat, že neměl ani odstřelovačský výcvik, tím prošel až těsně před zimní válkou. Ta vypukla 30. listopadu 1939, kdy Sovětský svaz provedl invazi do Finska. Cílem bylo získat pohraniční území. Sovětské velení očekávalo, že malý stát nebude klást odpor. Tento chybný úsudek nakonec bude stát život přes sto tisíc ruských vojáků.
Sovětská letadla začala bombardovat Helsinky, Finové se během několika dní zmobilizovali a 5. prosince už zvítězili v bitvě u Taipale. Do armády narukoval také Häyhä, který se díky své přesné mušce dostal do elitní jednotky odstřelovačů. Na samém počátku války se ocitl v 6. pěším pluku poručíka Aarne Juutilainena. Kromě pušky vyfasoval rovněž bílou uniformu, která v zasněžené krajině zajišťovala potřebné maskování. Na rozdíl tomu Sověti žádnou kamufláž neměli, tudíž byli snadným cílem.
Häyhä používal zbraň bez puškohledu a měl tak ztížené podmínky. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že v oblasti bojů vládly až čtyřicetistupňové mrazy, a dalekohledy často zamrzaly. Odstřelovač také měřil pouhých 154 centimetrů, což znamenalo, že se mohl snadněji skrýt. Dva dny před Vánocemi měl na svém kontě 138 zastřelených, stačilo mu na to pouhých 22 dní.
Kulka znamenala konec služby
Čísla pochází přímo od odstřelovačů. Hyähä počítal pouze ty, které zastřelil sám, zabité samopalem nepočítal vůbec. V roce 2017 byl objeven jeho deník, kde byly cifry zaznamenané. Přesný počet se zastavil na 259 zabitých. Spolubojovníkům často oznamoval, že jde „lovit Rusy“, vracel se po několika hodinách s novým zářezy.
Počínání finského ostrostřelce zastavilo až zranění. Šestého března 1940 byl vážně zraněn výbušnou kulkou. Ta zasáhla spodní čelist, Häyhä upadl do bezvědomí. V domnění, že je mrtvý, byl hozen na hromadu mrtvých těl. Jeho přítel však dostal rozkaz najít tělo, protože Häyhä byl během války velmi proklamován finskou propagandou. Po nalezení byl převezen do nemocnice, kde podstoupil první z dvaceti šesti operací.
Během jeho léčení se rozšířila zpráva, že zemřel. Týden po jeho zranění byla válka ukončena. Häyhä si mezitím četl o své vlastní smrti. Ihned kontaktoval noviny, které ho oživily. Následovala dlouhodobá rekonvalescence, jeho obličej byl až do smrti znetvořen. Häyhä si přál sloužit v armádě i nadále, ale vrchní velení mu to nedovolilo.
Po konci válečného konfliktu se usídlil na malé farmě. Věnoval se svému oblíbenému lovu a chovu psů. Obdržel nespočet válečných ocenění, sám odstřelovač se stranil veřejnosti a o své minulosti mluvil jen zřídka. Našli se však tací, kteří mu jeho chování během zimní války vyčítali. Häyhä si z toho nic nedělal, jeho život skončil v roce 2002, kdy zemřel ve věku devadesáti šesti let.
