Edvard Beneš prezidentem! Co předcházelo volbě a kdo byl protikandidátem?
Československo zažilo v průběhu prosince 1935 změnu stráží. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk kvůli špatnému zdravotnímu stavu abdikoval 14. prosince. O čtyři dny později vyvrcholila prezidentská volba, která tehdy ještě nebyla přímá. Masaryk doporučil Edvarda Beneše, v předválečných časech se mu postavil kandidát s příznačným jménem, Bohumil Němec.
Zatímco v sousedním Rakousku se stal kancléřem autokratický Kurt Schnuschnigg, Československo stále chtělo jít demokratickou cestou. Tu představoval Tomáš Garrigue Masaryk, který ve volbách zvítězil čtyřikrát. Především poslední období bylo nešťastné, protože prezident už neoplýval elánem. Po porážce protikandidáta, kterým nebyl nikdo jiný než Klement Gottwald, přednesl slavnostní slib. Na dochovaných nahrávkách je slyšet, jak Masarykovi slova předříkávali poslanci.
Bude prezidentem Československa Němec?
Prezidentův stav se hojně řešil mezi politiky. Na konci listopadu 1935 dokonce Masaryk sdělil svůj záměr odstoupit z funkce předsedovi vlády. Spekulovalo se, kdo by mohl být jeho nástupcem. Už na podzim vedl Edvard Beneš rozhovory s Milanem Hodžou, předsedou vlády. Dvojice se dohodla, že Hodža nebude kandidovat na post prezidenta. Tento fakt ale ignorovalo protibenešovské křídlo agrárníků. Během taktických her oznámil kandidaturu Karel Kramář, později ale popřel její přijetí.
Z dohadů nakonec vykrystalizovalo překvapivé jméno Bohumila Němce. Pedagog, který dva roky stál v čele Univerzity Karlovy, se většinu svého života věnoval botanice. Akademický pracovník se v politice angažoval od 20. let, kdy byl členem národně demokratické strany. Chvíli dokonce působil jako poslanec.
Němec kandidaturu přijal 6. prosince 1935. Tehdy byla Masarykova rezignace veřejným tajemstvím, oficiálně byla oznámena až 14. prosince 1935. Všechny strany začaly mobilizovat a rozhodovat se, koho podpoří. Komunisté údajně chtěli vyslat do boje Klementa Gottwalda, ale neúspěch, který utržil ve volbách 1934, byl stále každému na paměti.
Druhé místo pro bílé lístky
Beneš se vrhl do vyjednávání podpory, první ránu mu však zasadil soupeř, protože za Němce se postavila nacionalistická strana Národní sjednocení a Národní obec fašistická pod vedením Radoly Gajdy. V den Masarykovy rezignace byla podepsána amnestie pro všechny komunistické činitele, což byla jedna z podmínek, za kterých komunisté podpoří Edvarda Beneše.
Beneš usedl k jednomu stolu také s Konradem Henleinem, Sudetoněmecká strana měla velkou sílu, avšak ani jeden z kandidátů nezískal její podporu. Dílčí výhrou pro Beneše bylo prohlášení, že henleinovci zvolí taktiku bílých lístků a tudíž jejich hlas propadne. Do nepřehledné situace mohli vnést světlo Hlinkovy ľuďáci, především frakce vedená Jozefem Tisem volala po zvolení Beneše.
Kromě těchto stran podpořili Beneše sociální demokraté, lidovci a samozřejmě národní socialisté. Němec byl často označován jako národní kandidát, ale nedokázal si zajistit větší podporu, což nakonec vyústilo v nečekaný zvrat. Den před samotnou volbou nakonec Němec svou kandidaturu stáhl. V noci vydalo ÚV KSČ finální doporučení hlasovat pro Beneše, tento názor bylo podpořen i z Moskvy.
Samotná volba byla pouze formální, protože jediným uchazečem byl Edvard Beneš. I tak se sešli poslanci a senátoři ve Vladislavském sále, zúčastnilo se všech 440 politiků. Beneš nakonec získal 340 hlasů, v urně bylo nalezeno 76 bílých lístků a také 24 hlasů pro odstoupivšího Němce.
Nový prezident vydržel v čele republiky téměř tři roky, poté na svou funkci abdikoval a odletěl do londýnského exilu. Další volby tedy proběhly v roce 1938, kdy byl opět jediný kandidát, Emil Hácha. Vážený právník vydržel na postu prezidenta až do května 1945.
