Skladatel, hudebník a mánička. Před 20 lety zemřel Mejla Hlavsa
Jméno zakladatele kapely The Plastic People of the Universe stojí ve stínu známějších osobností českého undergroundu, jako jsou Ivan Martin Jirous či Egon Bondy. Milan Hlavsa se ale významně podílel na hudebním vyžití v normalizačním Československu. Mnohdy i za cenu zákazů a perzekuce. Jeho životní cesta skončila 5. ledna 2001.
Jeho celoživotní láskou byla Praha, kde prožil prakticky celý život. Narodil se 6. března 1951, dětství strávil na Břevnově, tam také poprvé přičichl k hudbě. Společně se spolužáky a lidmi z okolí pronikal do tajů západní muziky. První kapelu založil v 60. letech, věnoval se hraní na elektrickou kytaru. „Když člověk kráčel po ulici s elektrickou kytarou, tak to něco znamenalo,“ řekl v pořadu Krásný ztráty Hlavsa.
Muchomůrky bílé
Hlavsa si nechal narůst dlouhé vlasy, díky tomu se často dostával do konfliktu s rodinou a státní garniturou. Byl dokonce vyhozen z učiliště. V 60. letech se také vyhnul povinné vojenské službě, když si demonstrativně podřezal žíly. Vzniku Plastic People of the Universe předcházelo několik menších projektů. Mejla, jak se mu přezdívalo, začal hrát na baskytaru.
V roce 1968 vznikla samotná kapela, která dostala jméno po jedné z písní Franka Zappy. Americkým géniem se lidé okolo Hlavsy inspirovali. Byli ovlivněni také hudební skupinou The Velvet Underground. „Plastici“ se rychle stali oblíbenou kapelou, texty většinou psal sám Hlavsa nebo filozof Egon Bondy.
V době tuhé normalizace to neměl Hlavsa vůbec lehké. Hudební skupina se ocitla mimo zákon, členové byli rovněž popotahováni po policejních služebnách. Začátkem 70. let postihla Mejlu osobní tragédie. Rozešla se s ním Mirka Kochová, která se později provdala za básníka Milana Kocha. Ten v roce 1974 tragicky zahynul a jeho družka po několika měsících spáchala sebevraždu. Na její počest zhudebnil Hlavsa Bondyho báseň, kterou dnes známe jako píseň Muchomůrky bílé.
Koncert pro Billa
V temných časech se oženil s Janou Němcovou, což byla dcera filozofa Jiřího Němce, jednoho z iniciátorů Charty 77. Při tažení proti undergroundu se vyhnul odsouzení, nicméně ve vazbě strávil téměř šest měsíců. Od té doby byl pravidelně v hledáčku Státní bezpečnosti. To mu však nezabránilo, aby zakládal další kapely. V roce 1973 vznikla hudební skupina DG 307, o pět let později zase spatřila světlo světa Garáž.
Mejla Hlavsa chtěl podepsat Chartu 77, ale nebylo mu to umožněno, protože byl trestně stíhán. Společně s The Plastic People of the Universe hrál až do roku 1988, kdy se kapela rozpadla. Hudebník na nic nečekal a založil novou, tím vzniklo uskupení Půlnoc. V dalších letech utužil přátelství s Václavem Havlem.
Díky tomu odcestoval s prezidentem do Spojených států, kde si zahrál po boku Lou Reeda. V hledišti bychom našli Billa Clintona či právě Havla. V 90. letech se věnoval sólovým projektům, v roce 1999 mu vyšlo album Šílenství, které je nadčasové. Za zmínku stojí například zdánlivě klidná skladba Skořápky.
Magor na pohřbu
Život geniálního a talentovaného hudebníka začal blednout s novým miléniem, kdy mu lékaři zjistili nádor na plicích. Ještě předtím stihl vystoupit v pořadu Krásný ztráty, kde se objevil po boku Pavla Dostála, tehdejšího ministra kultury.
„Před lety jsem měl Miloše Zemana docela rád, protože má docela dobrý fóry. Někdy se mi však zdá, že aroganci, kterou vyčítal svým protivníkům, zařazuje do svého repertoáru,“ řekl v roce 2000 na adresu někdejšího předsedy ČSSD a aktuálního prezidenta ČR.
Mejla podstoupil operaci, ale poté se jeho stav rapidně zhoršil. Začátkem ledna 2001 zemřel, odešla v něm persona českého undergroundu. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky lidí z širokého společenského spektra. Smuteční řeč měl mimo jiné Ivan Martin Jirous.
