Prznitel literatury a vrchní komouš přes kulturu. Před 40 lety zemřel Ladislav Štoll
Jméno Ladislav Štoll nezasvěceným příliš neřekne. Někdejší ministr a poslanec se angažoval především v literárních kruzích. Bezmála pětatřicet let ovlivňoval tuzemské spisovatele a básníky. V 50. letech si dovolil dokonce na Františka Halase, který byl tou dobou už mrtvý. Funkcionář a zapřisáhlý stalinista zemřel 6. ledna 1981.
Dětství prožil na Malé Skále u Turnova, narodil se však v Jablonci v roce 1902. Střední školu absolvoval v Turnově, následně zamířil do Prahy, kde se zapsal do jednoročního kurzu obchodní akademie. Než začal pracovat, stihl povinnou vojenskou službu, tu odsloužil u letectva. To později reflektoval ve své prvotině Člověk v aeroplánu z roku 1927.
Za komunistické názory dostal padáka
Po návratu z vojny pracoval jako bankovní úředník, ve volném čase se věnoval studiu marxistické literatury. Jeho zájem vyvrcholil vstupem do KSČ v roce 1926, zároveň se přihlásil jako mimořádný posluchač na Filozofickou fakultu UK, navštěvoval především přednášky Zdeňka Nejedlého či Františka Xavera Šaldy.
Štoll se kromě práce soustředil i na literaturu, jeho díla ale byla tendenční a prokomunistická. V roce 1930 vstoupil do Levé fronty, která měla částečně simulovat činnost zaniklého Devětsilu. Pod tíhou marxistických myšlenek sepsal Štoll krátký článek, ve kterém informoval čtenáře o sympatiích bankovních úředníků ke komunismu. Za novinový příspěvek přišel vyhazov.
Začal pouť po levicových novinách a plátcích, roku 1934 se usídlil v Rudém právu, mimo jiné redigoval časopis Proletářský družstevník. Záhy odletěl na několikaměsíční stáž do Moskvy, kde se setkal například s Juliem Fučíkem. Válku přečkal ve společnosti na zpracování kukuřice, prošel si také několika výslechy na gestapu, protože byl aktivní v protinacistickém odboji.
Kopnutí do Františka Halase
Jeho hvězda začala stoupat v poválečné době. Roku 1946 byl zvolen jako poslanec KSČ, v této funkci vydržel až do smrti. Současně se dočkal uznání a byl jmenován profesorem na Vysoké škole politické a sociální, kde se věnoval především politickým tématům. Jeho meziválečná studia se vyplatila a Štoll přednášel dokonce na Filozofické fakultě.
Upozornil na sebe v roce 1950, kdy jako neoficiální kulturní ideolog KSČ přednesl referát z názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. V duchu socialistického realismu vyzdvihl tvorbu S. K. Neumanna či Jiřího Wolkera. Na druhé misce vah viděl Františka Halase, kterého odsoudil za dekadentní odchýlení. Smutnou pravdou bylo, že Halas měl dělnický původ jako nikdo jiný. „Halas byl a zůstal básníkem dekadentní nálady, básníkem a vyjadřovatelem nálad maloměšťácké inteligence, Wolker se stal básníkem socialistickým, básníkem dělnické třídy,“ řekl na adresu jednoho z nejnadanějších autorů Ladislav Štoll.
Jeho moc byla stále patrná, mohl zastavit vydání jakékoliv knihy. O tom se přesvědčil třeba Josef Škvorecký, jehož Zbabělci měli vyjít na konci 50. let. Dílo prošlo cenzurou a mířilo na prodejní pulty, v předvánočním čase ale zarazil distribuci sám Štoll, který v témže období pracoval jako ministr kultury. Moc částečně ochabla v 60. letech, v roce 1968 se postavil na stranu okupantů a znovu utáhl šrouby.
Státní pohřeb pro ideologa
Chtěl vrátit českou kulturu a zejména literaturu do socialistických kolejí. Byla potrestána část autorů, kteří se na IV. sjezdu československých spisovatelů vyjádřili negativně na adresu režimu. V roce 1972 stanul v čele Ústavu pro českou a světovou literaturu, jako ředitel působil až do smrti.
Štoll zemřel v lednu 1981 a vysloužil si státní pohřeb, podobně jako jeho blízký přítel Vítězslav Nezval, Štoll tehdy dokonce nesl podušku s vyznamenáními, které básník dostal. Urna byla uložena na Vítkově, po sametové revoluci byly ostatky převezeny do rodinné hrobky na Malé Skále.
V osobě Ladislava Štolla se mísí kulturní člověk se stalinistickým myšlením. Desítky umělců tvořily v socialistickém duchu, toho, kdo se snažil jít proti proudu, Štoll umlčel.
